POZNEJTE SVÉ SILNÉ STRÁNKY
V lednu měla část party ČBH možnost zajít na přednášku Jana Mühlfeita, který se ve světě proslavil svým přístupem a aplikací pozitivní psychologie. Tento člověk pracoval přes dvacet let u Microsoftu, kde dosahoval skvělých výsledků, které vyvrcholily, když pracoval jako President Microsoft Corporation pro Evropu. Jeho tým překonal zbytek Microsoftu v letech největšího růstu.
Říkáte si, že to není nic výjimečného vést tým jako manager, vymačkat z lidí maximum a tudíž získat skvělé výsledky? Bohužel, v dnešní době se najde mnoho takových vedoucích, kteří se neohlížejí na tým, ale pouze na výsledky své práce a je jim jedno, jak se k nim dopracovat.
Jan Mühlfeit ovšem svůj tým nijak „nevyšťavoval“. Samozřejmě požadoval výkon, ale za další co nalezl silné stránky svých kolegů, naučil je s nimi pracovat a používat je nejen v práci, ale i v běžném životě. Tím pádem se jeho tým skládal z úspěšných a zároveň spokojených pracovníků, kteří přirozeně dosahovali úspěchů.
STRACH Z NEDOSTATKŮ
Lidé chtějí, nebo jsou nuceni, být neustále v něčem dobří, lepší, nejlepší. Někdy se stává, nebo nabýváme pocitu, že škola nás již od malička učí, že nevynikání ve všech předmětech je chyba a průšvih. Nepřežijete bez chemických vzorců, znalosti vyjmenovaných slov nazpaměť i pozpátku, či bez tělesných dovedností, jako je například skok přes kozu, šplhání po laně a tak dále. Potvrzeným faktem avšak je, že naše kreativita postupem let ve škole klesá.
Pokud dítě přinese jedničku z nějakého předmětu, pochválíme ho a necháme být. V momentě, kdy Pepíček dostane pětku, spustí se diskuse na téma „po kom je ten kluk blbej“ a div se nevylepují plakáty na pouliční lampy s titulkem „zachraňte našeho syna před propadnutím“. Okolí dítěte si vůbec neuvědomuje, jak mrhá jeho talentem zaměřováním se na jeho slabé stránky. Z pětkaře jedničkáře neuděláte, ale z jedničkáře lze udělat hvězdu. Nehledě na to, jaké pocity jsme všichni zažívali, když nám něco nešlo a připadali jsme si hloupí a jako vyvrhelové, protože Novákovic Anička má samé jedničky a proč nejsme jako ona.
Naštěstí mám pro vás dobrou zprávu. Nikdy není pozdě začít pilovat své silné stránky. Ať už máme jakékoli zaměstnání, je důležité si říci, že i v něm můžeme uplatnit to, v čem jsme přirozeně dobří, na co máme talent – ať jde o schopnosti, dovednosti, povahové rysy. K tomuto bodu je nezbytné dodat, že jsou i tací lidé, kteří svou práci nemají rádi a můžou ji i záměrně sabotovat. Pokud jste takový člověk, nebylo by lepší uvažovat o změně povolání a začít postupně uskutečňovat kroky k jeho nalezení, získání a vykonávání?
Je smutné, že většina lidí na světě chodí do práce, protože musí. Chce (nemá jinou možnost?) jen vyplnit čas mezi ránem a večerem, odmakat si své, dostat zaplaceno a tím to pro ně hasne. Tudy cesta ke štěstí nevede.
POZNEJ SEBE A POTOM SVÉ OKOLÍ
Abychom byli šťastní a spokojení, nesmíme se zaměřovat více na to, co od nás očekává okolí, co si pomyslí a co by udělal ten či onen, než na sebe samé. Snažme se porozumět svému JÁ, vždyť náš život za nás nikdo jiný neodžije. Tím ovšem nikoho nenabádám k zaměření se jen na sebe sama a úplnému vykašlání se na ostatní. I schopnost rozumět a vnímat druhé je klíčem k úspěchu. Navíc egocentrické narcisy nikdo nemá rád – a z toho bychom asi dvakrát spokojenější nebyli.
Máme své touhy, ať v osobním, či kariérním životě. Mnozí z nás se domnívají, že plněním svého „plánu“, kdy pomyslně odškrtáváme jednotlivé body, budeme šťastnější. Hlavně ať to všechno splníme co nejrychleji, abychom byli co nejdříve šťastní. Chyba. Už jen cesta za úspěchem je radostí a je třeba si ji náležitě užít. Budeme-li si klást na bedra stále nové a náročnější úkoly, dostihne nás zklamání po jejich dosažení. Položíme si otázku: „Jak to, že nejsem spokojený, jak jsem si vysnil na začátku?“ – to bude asi tím, že nejsme stroje, ale bytosti se srdcem, emocemi, potřebami a sny.
KDE SE DOZVÍM VÍC?
Pusťte si na youtube některé přednášky Jana Mühlfeita, nebo si přečtěte jeho knihu „Pozitivní leader“, kde se dozvíte podrobněji o tématu tohoto článku a zjistíte, jak nalézt své silné stránky a jak s nimi pracovat. Věřte mi, že to, co jsem tu nakousla, je jen lehký odvar toho, co vám pozitivní psychologie může nabídnout. Sama se jí teprve prokousávám a přicházím jí na chuť.
Název článku možná působí sluníčkářsky, ale je opravdu určen pro ty z nás, kteří cítí v životě nějaký nedostatek, že i když se jim daří, nemůžou stále říct, že jsou se svým životem spokojení. Pozitivní psychologie také může mnohým vykouzlit na tváři úšklebek, ale dejte jí šanci. Opravdu přináší ovoce, jak dokazují mnohé průzkumy, které jsou konkrétně jmenovány ve výše zmíněné knize.
Na závěr bych ocitovala pana Mühlfeita: „Ne je začátkem ano.“ Je na každém z nás, jak si to přebereme.
O autorovi
- Jmenuji se Kristýna Zadinová a kdysi dávno jsem psala. Ráda a hodně. Teď se snažím k tomuto koníčku najít cestu zpět v podobě krátkých článků. Vedle toho studuji vysokou školu a snažím se malými krůčky jít za svými sny. Na prvním místě je pro mě rodina a přátelé, což jsou moje dva opěrné body.
