UKRAJINA – HOVERLA

UKRAJINA – HOVERLA

V údolí řeky Latorica v Zakarpatské oblasti na západě Ukrajiny se rozkládá město Mukačevo, naše první zastávka. Město bylo v období meziválečné ČSR součástí Podkarpatské Rusi. Je zde možné navštívit klášter ze 14. století a dřevěný kostel v ukrajinském stylu z 18. století. Cesta nám trvala téměř 16 hodin. Po náročné cestě s několika přestupy a po zdlouhavé celní prohlídce doražíme na místo rozlámaní a unavení brzy ráno.

Netrpěliě čekáme, až se rozední a otevřou první obchody, abychom mohli doplnit zásoby a hlavně směnit eura na místní měnu – hřivny. Naše cesta pak pokračuje dál do města Rachov.

V centru města si dáváme oběd. Jakmile v restauraci usedneme, obklopí nás s igelitovými pytlíčky  malé děti a žebrají o nějaký ten peníz. Když tvrdíme, že nic nemáme, znalecky nás poučí, že moc dobře ví, že něco máme. Není se čemu divit, do zdejší komunity moc nezapadáme. Na sobě máme kvalitní značkové outdoorové oblečení a na krku se nám houpou zrcadlovky. Nakonec je musela odehnat servírka. Po vydatném (ne však moc chutném) obědě se konečně vydáváme na cestu po svých.

Národní park Carpathian

Naším cílem je výšlap na nejvyšší horu Ukrajiny Hoverlu, která měří 2061 metrů. Než se vůbec dostaneme do Národního parku Carpathian (Карпатський національний парк), musíme projít malebnou vesničkou jménem Luhy. Cestu si vychutnáváme a zastavujeme se u různorodých chaloupek a dokumentujeme zdejší typicky barevný vesnický život.

viking1.jpg

U brány do Národního parku musíme zaplatit poplatek za vstup. Cena pro 5 osob, i s noclehem pro dva stany, nás vyšla na 165 hřiven. V přepočtu tedy 33 Kč pro jednu osobu. Cedule a různá výstražná označení  nás upozorňují na výskyt medvědů. Nevěnujeme jim přílišnou pozornost a vydáváme se na cestu do divokých lesů.

Na horu vede příjemná cesta lesem, dobře značená. Čeká nás převýšení 1600 m. Když vystoupáme mírnými serpentýnami k úpatí hory, musíme se prokázat naší propustkou do národního parku. Pak už nás čeká náročnější výstup, zato však s nádherným výhledem.

Výstup na vrchol Hoverly

Při cílovém výstupu na vrchol nám výhledy zmařila mlha, začíná i mrholit. To nás ale neodrazuje a stále stoupáme. Příjemná travnatá pěšinka se mění na kamenitou stezku, která se v mlze snadno ztrácí. S každým přibývajícím krokem v naději vyhlížíme prapor označující vrchol Hoverly.

A jsme tu! Vyčkáváme, až se mlha trochu rozestoupí, abychom mohli pořídit naši první a jedinou týmovou fotku na vrcholu! Nahoře se pak už moc dlouho nezdržujeme, protože se začíná stmívat a nás čeká ještě cesta dolů. Při sestupu je nám jasné, že nestihneme do úplné tmy dorazit k dalšímu stanovišti, tak se uchylujeme na malý palouček pod horou a rozestavujeme stany.

Druhý den ráno se vydáváme směrem k městečku Jeseně. Pod vrcholem potkáváme místního baču, kterého se ptáme na nejkratší cestu do města. Nasměruje nás. Tvrdí, že jemu cesta trvá zhruba tak dvě hodiny. My cestu jdeme hodin šest a na jejím konci si dokonce musíme stopnout auto, abychom do cíle dorazili za světla. Nikdo z nás ukrajinsky nemluví a s angličtinou tady moc nepochodíte, je tedy pravděpodobně, že jsme špatně rozuměli. A nebo snad bača vlastnil sedmimílové boty?

Z města Jeseně se pak už vydáváme různými dopravními prostředky na cestu domů. Náš výlet trval jen pár dní, ale to, co jsme si předsevzali, jsme dodrželi. Domů si odvážíme spousty krásných zážitků a  každý k tomu všemu ještě dvě krabičky cigaret značky Davidoff v přepočtu za 40 Kč.

Sdílejte:
Facebook
Google+
Twitter
YouTube
Instagram

O autorovi

Alžběta Huclová
Alžběta Huclová
Vystudovala SSUPŠ Zámeček v Křimicích obor grafický design a fotografie.
V současnosti studuje na Fakultě pedagogické ZČU obor Vizuální kultura. Osou její fotografické práce je především portrét, autoportrét, akt a krajina. Kromě společných školních výstav vystavovala na festivalu Krok přes hranici v Milínově (2011) a s velkým úspěchem na dvou ročnících výstavy Šťáhlavy, Šťáhlavice – Život, krajina, lidé (2012 a 2013) v Jízdárně zámku Kozel. V roce 2017 uvedla svoji retrospektivní výstavu Obrazy–Odrazy ve Visioart Gallery a následně i v Azyl Bar Galerii v Plzni. Její fotografie byly publikovány ve sborníku The 23rd EU-Japan Fest Official Report, Lidových novinách nebo Deníku. Umísťují se na předních místech fotografických soutěží a jsou zastoupeny v několika soukromých sbírkách. Žije a pracuje ve Šťáhlavicích a Plzni.
Nejnovější články

Nezapomněli jste na něco?