ZA POZNÁNÍM DO JIHOAFRICKÉ REPUBLIKY – ČÁST 1
Jihoafrická republika je země plné protikladů, nádherná, ale také nebezpečná zároveň.
V prvním díle mého vyprávění se dozvíte o životě a zajímavostech v JAR, příště vám prozradím zase něco o výletování a místech, která zde můžete navštívit. Tak jdeme na to.
V rámci studia Sociální práce na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích jsem si, spolu s mojí kamarádkou Natálkou, splnila jeden ze svých snů a na tři měsíce vycestovala na odbornou zahraniční stáž do Jihoafrické republiky.
Letěly jsme z Prahy a let, s jedním přestupem v Dubaji, trval okolo 16ti hodin. Na letišti v Johannesburgu v JAR už čekal náš řidič Bertie, který nás dovezl na místo, které se na následující 3 měsíce stalo naším domovem. Město Potchefstroom leží v severo-západní provincii JAR a sídlí zde Potchefstroom kampus North-West University, kde jsme byly vedeny jako mezinárodní studentky sociální práce. V kampusu jsme také byly ubytovány. A ne, nebydlely jsme v chatrči, jak si mnozí moji známí před mým odletem mysleli 😊. Měly jsme vlastní apartmán s kuchyní a koupelnou. O tom se nám snad ani nesnilo.
Do JAR jsme přiletěly na začátku srpna, kde zrovna končila zima a začínalo jaro. Nečekala jsem, že se v Africe dočkám chladných rán, kdy teplota na teploměru klesne až pod nulu. Odpoledne ale bylo kolem 25 °C a postupem času se teplota neustále zvyšovala.
Jelikož jsme chodily na praxi do organizací, které sídlily téměř na opačném konci města, koupily jsme si kola a po městě se dopravovaly na kole. S tím by nebyl žádný problém, jen kdyby se v JAR nejezdilo po druhé straně, než u nás 😊.
Jihoafričané jsou národ plný masožroutů a konzumentů nezdravého jídla, což nás upřímně moc nepotěšilo 😊 . Jak už jsem ale zmínila, měly jsme vlastní kuchyni, takže jsme si převážně vařily. Ve městě bylo několik menších obchodů s potravinami a dokonce velké obchodní centrum, kde se daly pořídit základní surovina jako obiloviny, luštěniny, zelenina a ovoce. Ceny byly srovnatelné s cenami u nás. V JAR se platí tzv. Jihoafrickými randy. 1ZAR je v přepočtu asi 1,8 jedné koruny české. Doufaly jsme ve větší výběr ovoce a zeleniny, nakonec jsme skončily u banánů a avokád, ale zase stály za to! Voda z kohoutku nebyla pitná, proto jsme si ji vozily v kanistrech z obchodu.
Ve městě jsme se setkaly s několika neobvyklými zaměstnáními. U silnic lidé prodávali nejrůznější ručně vyráběné výrobky a u semaforů, když jsme čekaly na červené, nám nabízeli noviny, ovoce či elektroniku. Na parkovištích postávali muži ve žlutých vestičkách, kteří za drobné navigovali řidiče aut při vjezdu a výjezdu na parkovací místo. Na čerpací stanici jste nemuseli vylézat z auta, ale obsluha vám natankovala, mezi tím umyla okna auta, a nakonec přinesla platební terminál.
Důvod, proč jsme letěly na odbornou zahraniční stáž právě do JAR bylo vykonávání praxe v sociálních zařízeních. Navštívily jsme dvě organizace. První organizace byla NW Mental Health, která pracovala s lidmi s fyzickým, psychickým a intelektuálním postižením. Organizace nás dále vysílala do dvou speciálních škol, denního a komunitního centra. Bohužel ani za 3 měsíce našeho pobytu nebyly jihoafrické úřady schopné nás registrovat jako mezinárodní studentky sociální práce, proto jsme s klienty mohly pracovat vždy jen s dohledem jiného pracovníka. Ve speciálních školách jsme dětem pomáhaly s učivem nebo si s nimi hrály. Komunikace byla složitá. Úředním jazykem v JAR je sice angličtina, mnozí ji však ovládají jen velmi málo. Dalším jazykem, kterým mluví bílí obyvatelé, je afrikánština a dále se zde používá 10 černošských jazyků. V oblasti, kde jsme pobývaly, se mluvilo tzv. Tswanou. Do denního centra, které se nacházelo za městem v tzv. townshipu, oblasti, kam byli za minulého režimu apartheid odsunuti černí a barevní, nás z NW Mental Health vozili v kufru auta a jednou jsme se s pracovnicí černoškou z organizace svezly i tzv. Black taxi. Bílí těmito taxi prakticky nejezdí a ani se jim to nedoporučuje. I když je to už přes 20 let od pádu režimu, cítila jsem v zemi mezi jednotlivými národy určité napětí.
Druhá organizace, kde jsme vykonávaly praxi byla Khulisa Social Solution, která bojovala proti kriminalitě a násilí v JAR. JAR je země s nejvyšší kriminalitou na světě. Skrze tuto organizaci jsme se účastnily skupinových sezení lidí, kteří spáchali lehčí formu nějakého trestného činu, navštívily policejní stanici a soud nebo se podílely na organizaci akce FunWalk, která upozorňovala na násilí na ženách.
Ve volném čase jsme v JAR podnikly i několik výletů, o tom ale zase příště 😊.
Jihoafrická republika, zem, kde střídá černá bílou, pohostinnost násilí, dechberoucí příroda špínu, bohatství chudobu, úsměvy nemoci. Bylo to období velkého sebepoznávání, radosti a smutku, nadšení a zklamání, vzrušení a strachu, potěšení a bolesti, zkušenosti a ověření, dávaní a braní…
Afrika mě nadobro změnila a já si uvědomila, co je pro mě opravdu důležité.
Dumela (ahoj ve Tswaně)
T.
ZA POZNÁNÍM DO JIHOAFRICKÉ REPUBLIKY – ČÁST 2
O autorovi
-
Jsem snílek, který věří, že si rodiče a podobu vybíráme sami, abychom se tady na tom světě něco naučili a naše duše se tak posunula dál. Jsem bojovnice, která hledá životní rovnováhu a touží inspirovat druhé. Jsem milovník přírody s cílem navrátit se co nejblíže přirozenosti. Jsem nadšenec pro zdravý životní styl se zkušeností, že je to ten nejlepší projev lásky k sobě.
To jsem já.
