ZA POZNÁNÍM DO JIHOAFRICKÉ REPUBLIKY – ČÁST 3
Máme tu poslední díl ze série článků o mé tříměsíční odborné zahraniční stáži v Jihoafrické republice. V prvním díle jsem prozradila, jak jsem se do JAR vůbec dostala a něco o životě a zajímavostech v zemi. V druhém díle jsem popsala první část výletů a dnes tu mám pro vás vyprávění o naší cestě do hlavního města Cape Town – Kapského města.
Cape Town = Kapské město
Náš poslední týden v JAR jsme strávily v Cape Town = Kapském městě, hlavním městě Jihoafrické republiky. Ze všech stran jsme slýchaly, jak je to krásné město a že je úplně jiné, než ostatní části JAR, multikulturní, je tam hodně turistů a více bezpečno, takže jsme se moc těšily. Jelikož jsme chtěly ušetřit, do Cape Town jsme cestovaly dálkovým autobusem z Potcheftroomu. To nás ale stálo čas a cesta autobusem trvala kolem 16ti hodin (to je mimochodem stejná doba jako letadlem z ČR do JAR 😊). Většinu času jsme jeli přes noc, takže cesta nakonec docela utekla. V autobusu jsme byly jediné bělošky a já na vlastní kůži pocítila jaké to je, když se člověk ocitne v menšině. Mnohem horší ale bylo, když jsme v noci zastavili na přestávku, rozsvítila se světla a my si všimly, že všude po zemi (a nejen tam) lezou černí brouci. V tu chvíli jsem toužila co nejrychleji usnout a probudit se až na místě.
Než jsme vyjely, předběžně jsme si naplánovaly náš program na každý den, abychom toho co nejvíce viděly. Prví zastávkou měl být místní FoodMarket a jelikož město člověk pozná nejlépe, když si ho projde pěšky, vydaly jsme se po svých. Dostali jsme se ale do zvláštní části města a cestou nás zastavil chlápek na motorce, který nás upozornil, ať dál raději nechodíme, jelikož to tu pro nás není bezpečné. Rozhodly jsme se tedy, že se raději půjdeme ubytovat. Ubytování jsme si zařídily přes stránku AirBnb a bydlely tak v krásném apartmánu u skvělé rodiny s výhledem na oceán. Odpoledne jsme se vydaly na obhlídku centra města do známé Long street, oblasti plné turismu, ale už od chvíle co jsme přijely do Cape Town, jsme měly divný pocit. Ve městě mé kamarádce někdo sáhl do batohu, ale naštěstí nic nevzal. Bylo kolem 6 odpoledne, slunce stále na obzoru a my už šly zpět do apartmánu. V tom nás začal obcházet chlap a začal zpomalovat a něco povídat. Nevšímaly jsme si ho, ale najednou vidím, jak z tašky vytahuje zbraň. Zastavily jsme se. Chtěl naše věci. Kamarádka začala sundávat batoh ze zad a pachatel po něm čapnul. Ona ho ale stále držela a tak jsem batoh také chytla. Když se nad tím zpětně zamyslím, vím, že jsme se nezachovaly dobře. V tu chvíli ale nad námi létali asi všichni strážní andělé, protože pachatel se nejspíš zalekl, strhl kamarádce stříbrný náhrdelník, který měla na krku, a utekl. Také jsme se rozběhly a zastavily se, až když jsme dorazily do apartmánu. Asi hodinu jsme beze slov seděly a nevěděly, co dělat. Když jsme se alespoň trochu vzpamatovaly, šly jsme to říct našim hostitelům, kteří nás velmi psychicky podpořili. Mluvily jsme i s policí, ale ti případ uzavřeli, jelikož jsme za pár dní odlétaly zpět do Čech. Snad jen, i taková JAR dokáže být, krásná i velmi nebezpečná zároveň!
Druhý den v Cape Town nás čekal výlet pryč z města, za což jsme po zkušenosti předešlého dne byly rády. Výlet jsme si zařídily přes zdejší agenturu. Ráno nás před vchodem agentury vyzvedl řidič Freddy, a poté jsme postupně vyzvedli i našeho průvodce Mika a další spoluvýletníky. Objeli jsme město stranou s výhledem na oceán, kde nás také čekala první zastávka na pobřeží Hout Bay. Tam jsme nasedli na loď a jeli se podívat na tuleně. Další zastávka byla u známé Boulders beach, domova stále se rozrůstající kolonie Tučňáků afrických = brýlatých. Cesta ještě chvíli pokračovala velkým truckem, potom jsme ale asi 5 kilometrů pokračovali sami na kole. Po přestávce na oběd nás čekal krátký výstup k původnímu majáku, odkud byl nádherný výhled na Cape Point a dále pokračovali podél Diazovy pláže k Mysu Dobré naděje = The Cape of Good Hope. Jde o místo, kde končí černý kontinent a nedaleko se střetávají chladné vody Atlantiku s tropickým Indickým oceánem. Měli jsme velké štěstí, že se povedlo počasí a my si tak mohli užívat neopakovatelné a nezapomenutelné oceánské scenérie. Rozloučili jsme se s modrozeleným burácejícím pobřežím Atlantiku a vydali se na cestu zpět.
I když jsme přijely navštívit město, svůj čas jsme převážně trávily v přírodě. Nedivím se, že je Cape Town označován jako jedno z nejkrásnějších měst světa. Nad Kapským městem se rozprostírají dvě hory – Table mountain (Stolová hora) a Lion´s head (Lví hlava). A právě vrchol hory Lion´s head byl naším dnešním cílem. Na místo jsme se nechaly dovézt Uber taxíkem. Taxíka si objednáte přes aplikaci v telefonu, kterou máte zároveň propojenou s kreditní kartou. Toto cestování je velmi pohodlné, spolehlivé a především bezpečné!! Po zbytek času v Cape Town jsme se dopravovaly už jedině přes Uber. Než vystoupáte na samý vrchol hory Lion´s head, obejdete horu o 360 °C, takže vás čeká panoramatický výhled na město ze všech stran. Odvážnější se mohou pokusit zdolat železné žebříky, my jsme ale raději zvolily pohodlnější cestu, i když o něco delší. Závěr výstupu byl docela náročný, protože jsme musely zdolat vysoké kamenné schody, ale ten výhled za to stál!
Lion´s head jsme zdolaly, takže teď byla na řadě Table mountain. Na internetu jsme si našly, že se na vrchol hory dá vyjít až 300 různými cestami, ale hrozí riziko ztracení se. Existuje ale jedna cesta, která je dobře značená a je dokonce nejkratší, ale za to nejnáročnější. Na vrchol hory a zase zpět jezdí i kabinová lanovka, ale my jsme se rozhodly vyjít horu po svých. Ke vchodu kabinové lanovky jsme se opět nechaly dovézt Uberem. Asi kiloment jsme šly podél hory, až jsme došly ke stezce Platteklip Gorge. Přímo před námi se tyčilo strmé kamenné schodiště. Ve třech kilometrech jsme musely zdolat převýšení 700m. Cesta nám trvala 2,5 hodiny. Moc jsme se nezastavovaly, spíše šly pomalu, ale plynule a zastávky si dávaly jen na pití. Přiznám se, že mi výstup dal pěkně zabrat, ale ten vítězný pocit po zdolání je nezaměnitelný. Procházely jsme se po plochém vrcholu a kochaly se tím opětovným výhledem na město a oceán, který ovšem jen tak neomrzí. Dolů už jsme se svezly kabinkovou lanovkou.
Shodou náhod zrovna ve stejnou dobu, co jsem byla v JAR, studovala na Stellenboschské univerzitě kousek do Cape Town i moje kamarádka Lucka z Čech. Domluvily jsme se, že za námi ještě spolu s jejími dvěma kamarády do Cape Towm přijede, aby nás seznámili s krásami města. Nejprve jsme si nabili kartičky na městkou dopravu a dovezli se ke kapskému Waterfrontu – nejstaršímu pracovnímu přístavu. Dnes jde o velmi turistické místo plné obchodů se suvenýry, stánky s jídlem a pobřežími s výletními loděmi. Zastávka nemohla chybět ani v Bo-Kaap, oblasti známé barevnými domky. Jednou z posledních návštěv měl být Castle of good hope, nejstarší zachovalá budova místních kolonizátorů, ale přišli jsme zrovna když zavírali.
Byl před námi poslední den v Cape Town a večer jsme odjížděly dálkovým autobusem zpět do Potchefstroomu. Sbalily jsme své minimalistické batůžky, rozloučily se se svými hostiteli a byly odhodlané si poslední den naplno užít. Měly jsme naplánováno, že město projedeme známým červeným vyhlídkovým autobusem Hop on Hop off. Je to skvělý způsob, jak můžete vidět opravdu celé město a jeho okolí. V kanceláři Hop on Hop off si můžete zakoupit buď jednodenní, nebo dvoudenní jízdenku (ta je samozřejmě výhodnější).
S jízdenkou už poté můžete zvolit jakoukoliv z několika tour a během každé z nich můžete vystoupit na několika místech a ty blíže prozkoumat. Na našem seznamu „Musíme vidět a zažít“ zbývalo už jen vykoupat se v oceánu. Abychom využily čas, zvolily jsme nejdelší okruh, který zároveň vedl podél pobřeží. Atlantský oceán je velmi chladný, měl jen asi něco kolem 10 °C, takže jsme se nakonec nekoupaly, ale jen si smočily nohy. Prošly jsme se podél pobřeží, nastoupily zpět na vyhlídkový autobus a nechaly se dovézt zpět do města. Měly jsme trochu obavy, jaká bude situace na autobusovém nádraží a zda najdeme ten správný autobus, ale vše proběhlo bez problémů. Vrátily jsme se zpět do Potchefstroomu a druhý den se loučily s JAR už definitivně. Přišel totiž čas, letět domů.
ZA POZNÁNÍM DO JIHOAFRICKÉ REPUBLIKY – ČÁST 1
ZA POZNÁNÍM DO JIHOAFRICKÉ REPUBLIKY – ČÁST 2
O autorovi
-
Jsem snílek, který věří, že si rodiče a podobu vybíráme sami, abychom se tady na tom světě něco naučili a naše duše se tak posunula dál. Jsem bojovnice, která hledá životní rovnováhu a touží inspirovat druhé. Jsem milovník přírody s cílem navrátit se co nejblíže přirozenosti. Jsem nadšenec pro zdravý životní styl se zkušeností, že je to ten nejlepší projev lásky k sobě.
To jsem já.
