Byznys a osobní rozvoj

OSOBNÍ INVENTURA

Každoroční rozbor sebe sama je nutný k tomu, abyste mohli účinně prodávat své služby, stejně jako by byla nutná každoroční inventura, kdybyste prodávali zboží.

Napoleon Hill

Dnešní článek věnuji další části do naší nekonečné skládačky osobního rozvoje. Tentokrát se bude jednat o osobní inventuru, kterou popsal Napoleon Hill ve své slavné knize „Myšlením k bohatství“. Tato osobní inventura pomůže zejména již pracujícím lidem ve sféře služeb a obchodu, kteří chtějí zlepšit svůj výkon a udělat ve svém životě či kariéře určitý pokrok a třeba se i myšlením dostat k onomu bohatství. Avšak neslouží jen lidem ze světa práce či obchodu, ale každý ji může aplikovat na svoji vlastní situaci.

Roční inventura, rozbor sebe sama by vám měl ukazovat pokles ve vašich nedostatcích a nárůst vašich kvalit. V životě se buď posouváte dopředu, zůstanete stát, nebo jdete zpátky. Vaším cílem by mělo být jít kupředu.

Za pomoci osobní inventury, kterou byste si měli dělat každý rok, odhalíte, zda došlo k nějakému vývoji, a pokud ano, pak k jak velkému. Rovněž rozborem zjistíte, zda jste udělali nějaký krok zpět.

Rozbor byste měli dělat vždy na konci roku, abyste do svých novoročních předsevzetí mohli zahrnout jakékoliv budoucí pokroky, jejichž nutnost rozbor ukáže.

Rozbor můžete provést pomocí následujících otázek, které sestavil Napoleon Hill. Jak již bylo ale napsáno výše, pokud nespadáte do zmíněné cílové skupiny, upravte si určité otázky k vaší situaci. Nehledě na to, co děláte, každoroční osobní inventura je velice důležitá a přínosná k vašemu osobním rozvoji:

  1. Dostáhl/a jsem stanoveného cíle pro tento rok?
  2. Poskytoval/a jsem službu nejlepším možným způsobem nebo jsem mohl/a jakýkoliv její aspekt provádět lépe?
  3. Poskytoval/a jsem službu v největším možném množství?
  4. Jednal/a jsem vždy v duchu spolupráce a přátelství?
  5. Umožnil/a jsem prokrastinaci, aby snížila mou výkonost, a pokud ano, jak moc?
  6. Stal se ze mě lepší člověk, a pokud ano, v jakých směrech?
  7. Dotahoval/a jsem své plány vytrvale až do konce?
  8. Rozhodoval/a jsem se vždy rychle a definitivně?
  9. Umožňoval/a jsem svým obavám, aby snižovali mou výkonnost?
  10. Byl/a jsem příliš, nebo nedostatečně opatrný/á?
  11. Je můj vztah s kolegy dobrý, nebo špatný? Pokud je špatný, je chyba z části, nebo zcela na mojí straně?
  12. Mrhal/a jsem svou energii kvůli nedostatečnému zaměření snahy?
  13. Byl/a jsem otevřený/á a tolerantní ohledně všech témat?
  14. Jak jsem zlepšil/a svou schopnost poskytovat služby?
  15. Byl/a jsem v jakékoli svém návyku nestřídmý/á?
  16. Byl/a jsem na veřejnosti nebo v soukromí sobecký/á?
  17. Choval/a jsem se ke svým kolegům tak, aby mě respektovali?
  18. Zakládal/a jsem své názory a svá rozhodnutí na dohadech, nebo přesných rozborech a úvahách?
  19. Navykl/a jsem si úsporně nakládat se svým časem, svými výdaji a příjmem?
  20. Kolik času jsem věnoval/a neplodným snahám, které jsem mohl/a využít jinak a lépe?
  21. Jak mám lépe nakládat se svým časem a jak změnit své návyky, tak, abych byl/a v příštím roce výkonnější?
  22. Provinil/a jsem se nějakým chováním, jež mé svědomí neschvalovalo?
  23. Jaký způsobem jsem poskytoval/a větší rozsah a kvalitu služby, než za který mi bylo zaplaceno?
  24. Byl/a jsem k někomu nefér, a pokud ano, jak?
  25. Kdybych byl/a po celý rok svým zákazníkem, byl/a bych spokojen/a s tím, co jsem si koupil/a?
  26. Dělám tu správnou práci, a pokud ne, proč ne?
  27. Byli mí zákazníci spokojeni s poskytnutou službou, a pokud ne, proč ne?
  28. V jaké míře používám základní principy úspěchu? (Ohodnoťte je objektivně a upřímně)

Nyní máte za sebou možná svoji první osobní inventuru. Jaký z toho máte pocit? 😊. Pevně věřím, že vás to přivedlo k zamyšlení a posunulo zase o krok vpřed. Přeji vám tímto hodně štěstí na cestě za dobýváním svých snů!!


VÍŠ, KOHO MÁŠ VEDLE SEBE?

Za svůj život potkáme spoustu různých lidí. Vstupují a vystupují nám ze života jako na běžícím páse. Tento proces si většinou ani nemusíme uvědomovat a bereme ho jako automatický koloběh našeho života.

ČÍSLO PĚT

Říká se, že každý z nás je průměrem pěti nejbližších osob, se kterými tráví nejvíce času. Vzpomenete si na to, jak nedávno vaše kamarádka nadávala na prodavačku v supermarketu a vy jste ji jen tak dávala za pravdu? Nebo naopak když vám váš přítel uvařil ráno kávu, usmál se a popřál hezké ráno? Jejich pocity ovlivňují i ty vaše, že? Obklopujme se lidmi, kteří jsou našemu srdci nejblíže. Je důležité, aby to byli lidé, kteří nás dokáží vyslechnout, poradit nám a pomoci za jakékoli situace. To jsou ti lidé, kteří si zaslouží naši energii a náš čas.

NEGATIVISMUS

Máte kolem sebe chodící klubíčko problémů, stresu nenávisti nebo člověka, který pomlouvá a rád řeší ostatní? Nescházejme se s negativními lidmi, kteří se na svět jen mračí a vidí ve všem to nejhorší nebo s lidmi, kteří vidí jen sebe a tím pádem jsou vaše problémy odsunuty na druhou kolej. Pokud jste optimista a život opravdu žijete a ne jen přežíváte, nejspíš váš pohled na svět u takových lidí neuspěje.

Z negativních myšlenek nikdy nemůže vzejít nic pozitivního. To je základ úspěchu. Ve všem. V přátelství, kariéře, škole, v ŽIVOTĚ! Proto, když budeme mít kolem sebe nesprávné lidi, nemůžeme mít spokojený život. Pokud máme vedle sebe právě ty správné lidi, náš život je bohatý. Pokud se naskytnou nějaké problémy, víme na koho se obrátit, koho poprosit o pomoc. Ten SPRÁVNÝ člověk tu je vždy pro nás, tak jako vždy mi pro něj. Ať se děje cokoli! A o tom jsou vztahy. Jak partnerské, přátelské nebo profesní. Proč bychom si měli udržovat vztah s někým, kdo nám není ochoten pomoci, poradit nebo nás podpořit? Máme na výběr. Ublížila vám vaše kamarádka? Zradil vás partner nebo šéf? Nikde není psáno, že v takových „partnerstvích“ musíte zůstávat na vždy. I kamarádce můžete slušně a v klidu vysvětlit, že váš vztah vám nepřináší nic dobrého.

UVOLNI MÍSTO

Lidé většinou nechávají vztahy takzvaně „vyšumět“. Pokud jde o bývalé spolužáky ze střední školy, je jasné, že tyto vztahy nemusíme nijak ukončovat. Tam se u většiny nepředpokládají pevnější vazby do budoucna. Pokud se ale jedná právě o ty nejbližší, měli bychom vždy tyto vztahy slušně ukončit. Je jen na vás, s kým se budete kamarádit a scházet. Je to jen váš život a na vás je jak s ním naložíte.  Tímto gestem uvolníte další místo pro někoho nového. Pro někoho, kdo vám bude dávat energii ve stejné míře, jako i vy ji dáváte jemu.

Mezilidské vztahy obecně dávají našemu životu smysl a směr. Protože ačkoli si toho člověk není vědom, ti nejbližší opravdu ve veliké míře ovlivňují naše chování a emoce. Proto buďme i my dobrým přítelem (dcerou, kamarádkou, partnerkou, kolegyní) pro toho, pro koho jsme právě ten jeden dílek z pěti.


JE ORIENTACE NA VÝSLEDKY TA SPRÁVNÁ CESTA?

Od našeho dětství je nám ze všech směrů nucen pohled na výsledky, který říká jakoby na ničem jiném nezáleželo. VÝSLEDKY, VÝSLEDKY, VÝSLEDKY!! Vždyť se počítají jenom výsledky. Jen to, čeho nakonec dokážeme, tak na tom záleží. Ve sportu, v práci nebo ve škole.

Pojďme se podívat na toto téma blíže a zamysleme se, zda tomu tak opravdu je a výsledky jsou to, co nás činí šťastnými.

V dnešním moderním světě se vše točí jen kolem výsledků. Už od základní školy si všichni zvykáme na hodnocení. Učitele nezajímá, jestli nám horší známka napomohla k pochopení, nebo jsme se díky ni naučili něco nového. Stává se, netvrdím však, že vždycky, že ve škole nehodnotí postup, ale jen výsledek. Výsledek ale přece nemusí mít vliv na to, zda jsme látku správně pochopili, pokud jsme udělali v závěru například jen hloupou numerickou chybu. Výsledek je špatně a ten se počítá!

Kam taková orientace pouze na výsledky vede? Především ke frustraci, zklamání, až k pocitu bezmoci. Když víme, že na postupu nezáleží, tak to rovněž směřuje k tomu, abychom podváděli. Postup přece nikoho nezajímá, důležitý je výsledek, tak proč si to neusnadnit a dosáhnout toho nejlepšího skóre? Když se na test poctivě naučíte nebo máte tahák, je v tom nějaký rozdíl? Není, záleží jenom na výsledcích. I přes značný rozdíl ve znalostech známka může být stejná.

Někteří studenti z tvorby taháků mají dokonce i adrenalinový sport. Sám jsem v minulosti věnoval tvorbě taháků tolik úsilí a kreativity, že by to možná bohatě stačilo i na poctivou přípravu. Školní systém nám bohužel svým způsobem říká, že o znalosti nejde. Respektive nás učí, že na znalostech velmi záleží, ale nechová se podle toho.

Jak je to tedy vlastně s těmi výsledky?

Položte si několik otázek:
Chci se v práci cítit dobře? Chci se neustále zlepšovat a mít dobrý pocit z odvedené práce? Chci, aby mi práce nepřinášela tolik stresu, úzkosti a strachu o výsledky? Chci se zbavit dogmatu „nejdřív práce a potom zábava“ a bavit se prací?

Proč nám výsledky nepřinášejí tolik radosti, kolik bychom očekávali? Je to tím, že emoce rychle odpadají. Stejně i radost z výsledku se za chvíli ztratí. Vyhráli jste televizní soutěž, zápas ve sportu nebo získali nějaké ocenění? Ale co teď? Je smyslem vašeho života tento krátký okamžik výsledku? A co všechny ostatní okamžiky? Jak je vnímáte a jak jsou pro vás důležité?

Určitě jste již slyšeli lidi ve svém okolí si stěžovat „Zase to zatracené pondělí.“ nebo říkat „Konečně pátek!“. Není to pondělí, co lidé nesnášejí, ale jejich práce! Smířili se s tím, co mají a neudělali nic víc pro to, aby se cítili lépe, aby chodili do práce, která je baví, naplňuje a dělá je šťastnými. Člověk, který dělá práci, která ho opravdu baví pociťuje daleko šťastnější život než ti, kteří chodí do práce, protože musí. Práce je přece jenom záležitost, která je součástí výrazné většiny našich životů a podle toho bychom k tomu měli přistupovat. Rozhodnut zlepšit svůj život je jistě na nás a začít můžeme hned! Najděte si činnosti, které vás budou bavit a naplňovat každý den a osvojte si pozitivní přístup.

Užívejte si celý postup, ne jenom výsledek

Krátká radost z výsledku je vždy příliš málo v porovnání s dlouhou dobou celého projektu či práce. Pokud chceme, aby nás práce bavila, potřebujeme získávat dobré pocity pravidelně, ne jenom na konci. Pokud budete vnímat každou činnost na cestě k dosažení svého cíle, tak potom nebudete ani tolik zklamáni, pokud to nevyjde, stejně můžete mít skvělý pocit z dobře odvedené práce. Chyby se stávají, jsou nedílnou součástí životů každého z nás a je jen na nás, jak se k nim postavíme – zda se poučíme a posuneme se dál, nebo se budeme utápět v lítosti a depresích. Dokázat své chyby rychle napravit a poučit se z nich je vskutku mimořádná schopnost.

Nemůžete ovlivnit všechno, ale jedinou absolutní kontrolu máte nad svým přístupem. Neustále si zdůrazňujte hodnotu vaší práce a vlastního rozvoje a nezaměřujte se pouze na výsledky. Zaměření se pouze na výsledky má totiž dva negativní dopady. Nutí vás to vzdát se příliš brzy a v horším případě, podvádět. A když si stanovíte příliš vysoké cíle a zaměříte se pouze na ně, nikoliv na postup k nim, dřív nebo později vás ubije narůstající frustrace, která vás brzy donutí ke kapitulaci.

„Samotná práce a vlastní osobní rozvoj je základem spokojeného života. Když najdeme v každodenních pracovních úkolech radost, nebude nás ovládat stres a prožijeme produktivní a naplněný život.“


JAK TRÉNOVAT SOUSTŘEDĚNÍ?

Jak podpořit soustředění? Jak se rychleji a efektivněji něco naučit? Jsem si jistá, že máte svůj unikátní způsob, jak se něco učíte, ale nezapomněli jste na něco? Mnoho lidí opomíjí důležitost koncentrace. Čím déle a čím více jsme schopni se soustředit, tím lépe a rychleji se dokážeme něco naučit a zapamatovat. Abychom byli schopni zvládat každodenní starosti, musíme tuto dovednost neustále rozvíjet a udržovat, neboť je velmi lehké se nechat rozptýlit. Zvláště když se člověk snaží utíkat od méně zábavných věcí k těm více zábavným. Je dokázáno, že se člověk dokáže průměrně soustředit pouhých 11 minut, což je neuvěřitelně málo například oproti doktorům, kteří se na operačních sálech musí soustředit po dobu několika hodin, pokud se nechtějí stát patology či řezníky. Zde je několik tipů, jak ovládnut umění koncentrace:

1. Nakopněte svůj mozek – před každým učením, před vším, co vyžaduje pozornost a soustředěnost se snažte rozproudit váš mozek. Například se začněte učit žonglovat, váš mozek bude pracovat efektivněji, neboť žonglování pomáhá k propojení hemisfér. Tomuto účelu může pomoci i Rubikova kostka a jiné hlavolamy. Můžete najít i jiné praktiky, které vás pomohou nastartovat před učením, fantazii se meze nekladou. Více v článku „Posilujeme myšlení“.

2. Správné prostředí – základem je klidné prostředí, které na vás působí dobře. Rozhodně si nevybírejte na práci a učení postel, která vás spíše utlumí a uspí, zkuste to třeba u stolu 😊. Rovněž se snažte netvořit si ze svého domova pracovní místo. Váš domov je prostor, kam se rádi vracíte a kde relaxujete. Pokud si z toho vytvoříte vlastní kancelář, už nikdy na vás nebude působit tak relaxačně a váš „návrat domů“ už nebude nikdy tak uklidňující.

3. Meditace – každý den věnujte několik minut meditaci, vaší koncentraci to rozhodně neublíží, naopak. Můžete si pomoci meditací pomocí dechu. Prostě se soustřeďte na každý nádech a výdech. Pokud vás něco odtrhne od práce, pak si běžte na pár minut zameditovat a zase se k práci vraťte. Nezapomeňte vašemu mozku dopřát dostatek kyslíku.

4. Zdravý životní styl – správná strava a pravidelné cvičení jsou velmi důležité, bohužel ale i velmi podceňované. Neberte je na lehkou váhu a zaměřte se na to, co jíte a kolik pohybu vašemu tělu dopřáváte. Malé cvičení před prací pomůže k lepšímu okysličení mozku.

5. Odpočinek – pro zdravou mysl je důležitý odpočinek, nejdůležitější ze všech. Vaše mysl nebude klidná bez dostatku spánku a odpočinku a nebude ani žádná koncentrace. Snažte se dopřát vašemu tělu rytmus a choďte spát ve stejnou dobu. Nezapomeňte, že i příliš dlouhý spánek škodí a pomůže pouze k lenivosti. Váš mozek si zaslouží pauzu, pokud se musíte soustředit delší dobu, tak si vaši práci naplánujte tak, abyste mohli zapojit i patřičný odpočinek. Například si dopřejte menší odpočinek každou hodinu, čímž si zajistíte maximální výkon.

Neopomíjejte těchto 5 kroků a zaměřte se na ně. Brzy poznáte progresy a bude se vám lépe pracovat, učit se a řešit složité problémy bez mrknutí oka.


I TY JSI GÉNIUS, JEN MUSÍŠ ZJISTIT V ČEM

První sebeuvědomění: nesnažit se být tím, čím nejsem. Život je krátký a vy byste si ho měli náležitě užít, bavit se, být šťastní. K tomu se váže i to, abyste byli takový, jací opravdu jste a DĚLALI TO, co vás baví. Pokud děláte něco, co vás baví, co milujete, pak je to věc, ve které můžete být opravdový génius.

Závist a stud jsou časté věci, které se vyskytují u lidí, i když si to sami neuvědomujete. Jeden je dobrý v téhle věci a druhý zase v tamté, ale věděli jste, že se mezi těmito dvěma lidmi často nachází závist a stud? Jeden druhému závidí, co umí, a jeden se před druhým stydí, že to neumí. Blbost. Pokud vám něco jde, ponořte se do toho, nesnažte se o výsledky někoho jiného, protože v činnosti, ve které jste dobří, můžete být nejlepší. Nikdy nebudete nejlepší ve věci, která vás nebaví, a která vám nejde! Máte určité slabé a silné stránky, udržujte si povědomí o těch slabých a udržujte je stabilní, ale věnujte se těm silným. A rozhodně nezáviďte druhým ty jejich, jelikož každý má zase ty své slabé, za které se též stydí.

Váš život je pouze ve vašich rukách a vy si volíte cestu, po které se vydáte. Vydejte se cestou vašich silných stránek. Nejde ti ve škole matika, ale miluješ jazyky? Nestuduj ekonomku, běž na jazykovku. Nikdo nemá právo řídit vám život.

Stále hledáte své přednosti? Sedněte si, vezměte si papír a tužku a napište si několik činností, které vás hlavně baví. Může to být kreativní činnost, sport, předmět ve škole – zkrátka cokoliv. S velkou pravděpodobností budete dobří, ve věcech, které vás baví, tak buďte také nejlepší a posouvejte své dovednosti dál.  

Držte si u těla i další, které mají stejné zájmy, můžete se od sebe vzájemně učit a doplňovat. Držte si u těla ale i ty, kteří mají jiné zájmy a přednosti, můžete se vzájemně podpořit a pomoci si. Například ve škole, pokud jste dobří právě v matice a někdo jiný zase v jazycích, proč si vzájemně nepomoci a nedoučovat se? Však i to, že pomůžete jiným vás naplní radostí a ten život bude hned hezčí.

Až objevíte to, co vám jde a baví vás, pak jste opravdový génius.


NECHCI NIC ZADARMO

Bez práce nejsou koláče. Přísloví, které obecně platí, ale je spíše nenáviděno. Je v něm víc, než jen odměna získána z dřiny. Je v něm skromnost, touha a hodnota.

Pokud něco nezískáme zadarmo, pak se naučíme skromnosti. Jeden si dvakrát rozmyslí, kde utratí své těžce vydělané peníze. Volí moudřeji, než když mu něco jen tak spadne do klína. Skromnost nás i naučí respektu k dalším lidem, snáze vidíme hodnoty ostatních.

Touha nás naučí snít. Snít o tom, co chceme získat, čeho chceme dosáhnout, a jakmile toho dosáhneme, začneme být na sebe pyšní a vážit si sami sebe. Pomůže nám i nabýt zdravého sebevědomí, které je důležité.

Pokud opravdu nezískáme nic zadarmo, ale musíme vynaložit naše úsilí na získání oné věci, pak si ji budeme vážit, bude mít pro nás určitou hodnotu. Tyto hodnoty bychom měli respektovat i u ostatních. Málo je někdy více, a co je málo pro vás, znamená jmění pro někoho jiného, každý má své hodnoty nastaven na jiné úrovni.

Spousty lidí tyto tři věci postrádá, to jen proto, že si zvykly vše dostávat na stříbrném podnose, což je velmi špatně. Dosažením našich cílů, získáním námi zasloužené odměny, naplňujeme naši osobu štěstím a hrdostí. Nikdo by neměl chtít pouze brát a dostávat bez vynaloženého úsilí, však jaký byste pak ze sebe měli pocit? Rozhodně lepší, když víte, že jste udělali maximum.

Buďte rádi za to, co máte. Neřešte, co jste měli a teď nemáte. Vkládejte své úsilí do toho, co chcete.


RADUJ SE Z MALIČKOSTÍ

Dnešní doba je hektická a uspěchaná, to nezměníme. Co ale můžeme změnit je náš pohled na svět, náš pohled na život. Často ve spěchu a shonu, zahleděni do obrazovek svých telefonů přehlížíme i zdánlivě krásné věci, které kolem nás jsou. Není to ale škoda?

Až půjdeš zítra zase do práce stejnou cestou, zkus odlepit své oči od obrazovky svého telefonu a vnímej dění kolem sebe. Opravdu krásu můžeme vidět i v těch nejmenších věcech. Stačí mít oči otevřené a vnímat. Vnímat všemi smysly. Při pití své ranní kávy zkusme na chvilku zastavit a soustřeďme se na tu silnou chuť a vůni. Buďme vděční za každé nové ráno, za každý úsměv, který nám věnuje prodavačka v obchodě, za upřímné pohlazení naší maminky nebo za ranní zpěv ptáků. To jsou věci, které dělají život krásnější. Jsou to maličkosti a my je bereme jako samozřejmost. Samozřejmostí ale nejsou. Pro člověka, který žije na ulici je káva nedosažitelnou surovinou, stejně tak jako pro děti v dětských domovech pohlazení od milovaného rodiče.

Lidé často čekají na nějaké velké události v jejich životech. Svatbu, narození dítěte, vysněnou práci nebo hodně peněz. Pak si myslí, že budou skutečně šťastni. Je tomu ale tak? I po takových velkých událostech se vždy najde něco, co budeme chtít dál a myslíme si, že teprve pak budeme šťastni. V životě ale budou přicházet nové starosti a strasti, a pokud budeme čekat stále na AŽ, tak zestárneme. V tu chvíli si budeme přemítat celý nás život. Vyčítat si to, že jsme se zabývali malichernostmi a přehlíželi ŽIVOT. Protože ten nám tvoří právě ty kousíčky štěstí, které jsou jednou za čas okořeněny velkými událostmi.

Štěstí se neměří tím, kolik máme peněz na účtu, kamarádů nebo značkových věcí. Štěstí je ve věcech, ve kterých bychom ho na první pohled nehledali. Zkusme prosím na každém dni najít nějakou tu maličkost, která nám udělala ten den radost. Ať se jedná o šálek dobrého čaje, telefonát od kamarádky, krásné počasí nebo úspěšně složenou zkoušku.

Myslíte si, že nic hezkého se najít nedá? Zkusím vás vyvést z omylu. Ujel vám autobus? Zkraťte si čekání tím, že se projdete na další zastávku, nadýcháte se čerstvého vzduchu, vyklidníte mysl a nasajete energii z okolí, nejen vaše tělo vám poděkuje. Zkrátíte si čas, a zároveň uděláte něco pro své tělo. Neudělali jste zkoušku, na kterou jste se učili? Ještě jednou si téma zopakujete a pro příště budete lépe připraveni jak na zkoušku, tak například ke státnicím. Nevyšlo vám místo ve vysněné práci? Věřte, že na vás čeká lepší. Je možné, že byste v té „vysněné“ nebyli šťastni. I zdánlivě na špatném dni se dá najít něco hezkého. Vše do sebe po čase zapadá. Na všem špatném se vždy dá najít něco pozitivního. Ne, že ne. Musí se ale chtít.

Na chvilku se zastavte a uvědomte si, že máte důvod k radosti. Každý večer až si lehnete do postele, zkuste si zrekapitulovat váš den. Uvědomte si, co vám udělalo ten den radost, byť to může být maličkost a třeba si to i zapište. Pokaždé, až si budete myslet, že na vás nic dobrého nečeká, si to opět přečtete a připomenete si, co se vám pozitivního přihodilo, čímž překonáte nejen špatnou náladu a deprese, ale dlouhodobě si tak budete i zvyšovat a upevňovat vaši spokojenost.


NEÚSPĚCH JAKO ÚSPĚCH

Mnoho lidí bere selhání jako něco špatného. Negativní emoce, které vyvolává neúspěch snižuje lidem sebevědomí a dostávají se tak do stavu, kdy si „uvědomí“, že to nemohou zvládnout, udělat lépe, uzavřou se do sebe a raději se vzdají.

Thomas J. Watson kdysi řekl: „Chcete-li uspět, zdvojnásobte počet svých neúspěchů.“

Představte si obézního člověka, který se snaží zhubnout. Rozhodne se pro to něco udělat a začne běhat. Po prvních dvou týdnech však vidí, že nic nezhubl a v běhu se taky nikam neposunul, a tak to raději vzdá. Místo toho, aby měl dobrý pocit, že vydržel běhat 14 dní, začal o sobě pochybovat a přišli negativní emoce. Začal si myslet, že nemá na to uspět a nikdy nezhubne.

Nebo například kuřák, který se snaží přestat. Vydrží bez cigarety jeden týden, ale pak selže a zapálí si. Místo toho, aby měl radost, že vydržel celý týden bez cigarety a řekl si, že příště to vydrží déle, tak přijdou pochybnosti a začne si myslet, že ten chtíč nepřemůže, a tak možná ani nikdy s kouřením nepřestane.

To, že je selhání něco špatného nás od nepaměti učí kultura, ve které žijeme. Když student dostane špatnou známku, tak je vystaven negativnímu tlaku a posměchům ve třídě a doma se ještě může těšit na to, že mu rodiče vynadají. Člověka, který selhal nebo neuspěl, dokonce lidé obvykle vnímají tak, že se mu stalo něco špatného.

Je velice důležité, naučit se vnímat neúspěch i z opačného hlediska. Úspěšní lidé selhávají daleko častěji než lidé neúspěšní. Můžeme neúspěch chápat jako nutnou součást cesty za budoucím úspěchem.

Když se nám něco nepodaří a my selžeme, tak se dostáváme do takzvané oblasti učení. Do stavu, kdy se náš mozek efektivně učí nové věci, které bychom se jinak nenaučili. Díky tomu, že jsme selhali a poučili se, zvyšujeme svoje šance, že stejnou situaci zvládneme v budoucnu lépe! Je tedy důležité si uvědomovat, že neúspěchy, ze kterých se můžeme poučit nás vedou k většímu úspěchu a měli bychom se ideálně na ně občas i těšit.

Vyplatí se vám proto smířit se s tím, že na cestě za vašimi cíli a naplňováním vaší vize jsou a budou selhání. Musíme se je naučit překonávat a vyhnout se negativním pocitům. Díky selhání se učíme novým dovednostem. Je dobré vždy udělat maximum a neřešit tolik výsledek.


POZNEJTE SVÉ SILNÉ STRÁNKY

V lednu měla část party ČBH možnost zajít na přednášku Jana Mühlfeita, který se ve světě proslavil svým přístupem a aplikací pozitivní psychologie. Tento člověk pracoval přes dvacet let u Microsoftu, kde dosahoval skvělých výsledků, které vyvrcholily, když pracoval jako President Microsoft Corporation pro Evropu. Jeho tým překonal zbytek Microsoftu v letech největšího růstu.

Říkáte si, že to není nic výjimečného vést tým jako manager, vymačkat z lidí maximum a tudíž získat skvělé výsledky? Bohužel, v dnešní době se najde mnoho takových vedoucích, kteří se neohlížejí na tým, ale pouze na výsledky své práce a je jim jedno, jak se k nim dopracovat.

Jan Mühlfeit ovšem svůj tým nijak „nevyšťavoval“. Samozřejmě požadoval výkon, ale za další co nalezl silné stránky svých kolegů, naučil je s nimi pracovat a používat je nejen v práci, ale i v běžném životě. Tím pádem se jeho tým skládal z úspěšných a zároveň spokojených pracovníků, kteří přirozeně dosahovali úspěchů.

STRACH Z NEDOSTATKŮ

Lidé chtějí, nebo jsou nuceni, být neustále v něčem dobří, lepší, nejlepší. Někdy se stává, nebo nabýváme pocitu, že škola nás již od malička učí, že nevynikání ve všech předmětech je chyba a průšvih. Nepřežijete bez chemických vzorců, znalosti vyjmenovaných slov nazpaměť i pozpátku, či bez tělesných dovedností, jako je například skok přes kozu, šplhání po laně a tak dále. Potvrzeným faktem avšak je, že naše kreativita postupem let ve škole klesá.

Pokud dítě přinese jedničku z nějakého předmětu, pochválíme ho a necháme být. V momentě, kdy Pepíček dostane pětku, spustí se diskuse na téma „po kom je ten kluk blbej“ a div se nevylepují plakáty na pouliční lampy s titulkem „zachraňte našeho syna před propadnutím“. Okolí dítěte si vůbec neuvědomuje, jak mrhá jeho talentem zaměřováním se na jeho slabé stránky. Z pětkaře jedničkáře neuděláte, ale z jedničkáře lze udělat hvězdu. Nehledě na to, jaké pocity jsme všichni zažívali, když nám něco nešlo a připadali jsme si hloupí a jako vyvrhelové, protože Novákovic Anička má samé jedničky a proč nejsme jako ona.

Naštěstí mám pro vás dobrou zprávu. Nikdy není pozdě začít pilovat své silné stránky. Ať už máme jakékoli zaměstnání, je důležité si říci, že i v něm můžeme uplatnit to, v čem jsme přirozeně dobří, na co máme talent – ať jde o schopnosti, dovednosti, povahové rysy. K tomuto bodu je nezbytné dodat, že jsou i tací lidé, kteří svou práci nemají rádi a můžou ji i záměrně sabotovat. Pokud jste takový člověk, nebylo by lepší uvažovat o změně povolání a začít postupně uskutečňovat kroky k jeho nalezení, získání a vykonávání?

Je smutné, že většina lidí na světě chodí do práce, protože musí. Chce (nemá jinou možnost?) jen vyplnit čas mezi ránem a večerem, odmakat si své, dostat zaplaceno a tím to pro ně hasne. Tudy cesta ke štěstí nevede.

POZNEJ SEBE A POTOM SVÉ OKOLÍ

Abychom byli šťastní a spokojení, nesmíme se zaměřovat více na to, co od nás očekává okolí, co si pomyslí a co by udělal ten či onen, než na sebe samé. Snažme se porozumět svému JÁ, vždyť náš život za nás nikdo jiný neodžije. Tím ovšem nikoho nenabádám k zaměření se jen na sebe sama a úplnému vykašlání se na ostatní. I schopnost rozumět a vnímat druhé je klíčem k úspěchu. Navíc egocentrické narcisy nikdo nemá rád – a z toho bychom asi dvakrát spokojenější nebyli.

Máme své touhy, ať v osobním, či kariérním životě. Mnozí z nás se domnívají, že plněním svého „plánu“, kdy pomyslně odškrtáváme jednotlivé body, budeme šťastnější. Hlavně ať to všechno splníme co nejrychleji, abychom byli co nejdříve šťastní. Chyba. Už jen cesta za úspěchem je radostí a je třeba si ji náležitě užít. Budeme-li si klást na bedra stále nové a náročnější úkoly, dostihne nás zklamání po jejich dosažení. Položíme si otázku: „Jak to, že nejsem spokojený, jak jsem si vysnil na začátku?“ – to bude asi tím, že nejsme stroje, ale bytosti se srdcem, emocemi, potřebami a sny.

KDE SE DOZVÍM VÍC?

Pusťte si na youtube některé přednášky Jana Mühlfeita, nebo si přečtěte jeho knihu „Pozitivní leader“, kde se dozvíte podrobněji o tématu tohoto článku a zjistíte, jak nalézt své silné stránky a jak s nimi pracovat. Věřte mi, že to, co jsem tu nakousla, je jen lehký odvar toho, co vám pozitivní psychologie může nabídnout. Sama se jí teprve prokousávám a přicházím jí na chuť.

Název článku možná působí sluníčkářsky, ale je opravdu určen pro ty z nás, kteří cítí v životě nějaký nedostatek, že i když se jim daří, nemůžou stále říct, že jsou se svým životem spokojení. Pozitivní psychologie také může mnohým vykouzlit na tváři úšklebek, ale dejte jí šanci. Opravdu přináší ovoce, jak dokazují mnohé průzkumy, které jsou konkrétně jmenovány ve výše zmíněné knize.

Na závěr bych ocitovala pana Mühlfeita: „Ne je začátkem ano.“ Je na každém z nás, jak si to přebereme.


STOP TIME-MANAGEMENTU

Nesnažte se každý den zvládnout více věcí, vyplnit každou vteřinu nějakou prací. Být zaneprázdnění je často plášť, pod který ukrýváme neochotu udělat málo mimořádně důležitých, ale nepříjemných věcí. Způsobů, jak se zbytečně zaměstnat a stát se „zaneprázdněným“ je nespočet: Uklidit toto a tamto, několik hodin si hrát s mobilním telefonem, srovnat si knihy v knihovně, reorganizovat kontakty ve svém emailu namísto toho, abychom si stanovili priority.

Je důležité si uvědomit, že efektivní jsme tehdy, když děláme věci, které nás přibližují k našim cílům a výkonní jsme tehdy, když určitý úkol realizujeme tím nejlepším možným způsobem. Náš svět se často vyznačuje výkonností, která nebere v úvahu efektivitu.

Co děláte, je mnohonásobně důležitější, než jak to děláte. Výkonnost je důležitá, ale neužitečná, pokud není vynaložena na správné věci.
1. Tím, že budete nějakou nedůležitou věc dělat dobře, se na faktu, že je nedůležitá, nic nezmění.
2. To, že úkol vyžaduje mnoho času, neznamená, že je důležitý.

Co tím chci říct. Klíčem k úspěchu je stanovení si priorit a zaměřit se na to, co má pro vás opravdu smysl a posouvá vás to vpřed, nebo co má pro vás největší prospěch. Nedostatek času je ve skutečnosti jen nedostatek priorit! Proto si zbytečně nesnažte naplánovat každou minutu svého dne, často vás to může i demotivovat a stresovat, když vidíte, že nestíháte jednotlivé úkoly plnit. Na konci dne potom zjistíte, že jste zvládli sotva polovinu toho, co jste si naplánovali. Kolikrát se i u určité věci zaseknete, a to, co je opravdu podstatné, potom nestihnete. Proto je důležité dokázat rozpoznat a určit si vaše priority a pracovat na tom, co je opravdu podstatné.

Takže plánovat ano, ale rozlišovat důležitost úkolů, eliminovat nepodstatné a zbytečně časově úkoly neohrazovat.

Jak na to? Dá se to vyjádřit jednoduchým pravidlem, které může zvýšit vaši produktivitu o desítky procent a zároveň vám ušetří spoustu času. Jedná se o Paretovo pravidlo 80/20.

80 % důsledků je výsledkem 20 % příčin,
80 % výsledků je produktem 20 % vynaloženého úsilí a času,
80 % zisku společnosti vytváří 20 % produktů a zákazníků,
atd…

Druhým klíčem k produktivitě je Parkinsonův zákon, který říká: „Práce roste úměrně s časem, který je na ni možno vynaložit; to, co je třeba udělat, nabývá na důležitosti a komplikovanosti přímo úměrně vyhrazenému času.“

Tento zákon nám říká, že když máme na dokončení velmi málo času, dokážeme se maximálně soustředit a uvědomovat si, co je opravdu důležité a dokážeme tak stihnout v pár hodinách věci, na které si normálně dáváme čas třeba i několik dnů či týdnů. Je to kouzlo blížícího se termínu. Pokud budete mít na dokončení projektu čtyřiadvacet hodin, časový tlak vás donutí soustředit se na práci a nezbude vám nic jiného než věnovat se pouze tomu, co je skutečně podstatné. Jestliže budete mít na stejnou práci více dnů, než je nezbytně nutné, většinu dní strávíte tím, že budete z kopečku vytvářet horu. Také vás to bude pobízet k tomu, abyste jednotlivé úkoly odkládali.

Využíváním těchto dvou zákonů/pravidel můžete dosáhnout mnohonásobně vyšší produktivity a zároveň ušetřit velké množství času, které můžete věnovat například svým koníčkům.

Tedy:
1. Omezte úkoly na ty důležité a zkraťte tak čas vynakládaný na práci (princip 80/20)
2. Zkraťte čas vynakládaný na práci a dělejte díky tomu to skutečně důležité (Parkinsonův zákon)

Klíčem k tomu, abychom měli více času, je pracovat méně. Položte si tyto dvě otázky:
1. Kterých 20 % příčin je zdrojem 80 % mých problémů a nespokojenosti?
2. Kterých 20 % příčin je zdrojem 80 % výstupů, o než usiluji, a mé spokojenosti?


NEGATIVISMUS? NE, DĚKUJI

Nikdo nemá rád negativní lidi a negativismus nepomůže ani vašemu kariérnímu růstu. Znám mnoho lidí, které si neustále na něco stěžují a něco se jim nelíbí. Vždy si najdou i tu nejmenší a nejméně podstatnou věc, na kterou nadávají, ale proč? Pokud někdo chce žít takový život, tak ať, ale proč svůj negativismus přenášet i na ostatní…

Lidé se nechají snadno ovlivnit okolím, obzvláště lidmi. Pokud se tedy střetnou s negativními lidmi, tak je to dokáže natolik ovlivnit, že jsou celý den smutní, často pak také naštvaní a začnou si i stěžovat. Negativní lidé si často sami neuvědomují, jak své okolí ovlivňují. Je třeba si uvědomit, že naše emoce působí jako řetězová zpráva, pořád předávány dál a dál.

Vždycky říkám, že pokud nemám dobrou náladu či dobrý den, tak nevidím důvod, proč bych svou náladu měla přenášet na ostatní a kopat kolem sebe. Nebo většinou řeknu narovinu, že nemám dobrý den a předem se omluvím a radši se někam „ztratím“. Nechci být ta, kdo to odskáče, pokud někdo někoho naštve. Již několikrát se mi stalo, že na mě někdo křičel bez důvodu, jen protože už ho někdo předtím naštval, ale proč tuto zprávu předávat i dalším?

Pozitivismus, všichni vás budou mít mnohem radši, pokud přijdete a budete rozdávat vaší energii a úsměv, ve kterém je síla. Pokud si udržíte zdravou mysl, i vás to nabije energií, o které jste ani nevěděli, že ji máte. Všechno vám půjde mnohem lépe od ruky, budete lépe navazovat vztahy a lidé se vám nebudou vyhýbat.

Všichni si čas od času potřebují zanadávat a postěžovat, je to často uvolňující. Ale přílišný negativismus začne okolí jenom otravovat. Pokud máte neustálou potřebu na něco nadávat, zkuste si najít způsob, jakým svou energii vypustit. Zkuste si jít zaběhat a vyčistit si hlavu anebo zkuste třeba box, cokoliv vám pomáhá se uvolnit. Snažte se usmívat od ucha k uchu úplně na všechny a to pozitivní smýšlení přijde samo.

SNAŽTE SE CHOVAT TAK, JAK BYSTE SI PŘÁLI, ABY SE OSTATNÍ CHOVALI K VÁM. – Pokuste se tuto větu zapamatovat a říkejte si ji pokaždé, když stojíte před nějakým rozhodnutím a nevíte, jak se zachovat.


JAK ŘÍCI -NE- VYSAVAČŮM ENERGIE

Podívat se někomu do očí a říci „Ne“? Pro mnohé nepředstavitelná kombinace asi jako Madonna u nás v hospodě na pivu. Snáze se to učí, pokud se zaměříte na vysavače energie, čímž zabijete dvě mouchy jednou ranou. Zbavíte se těch, kteří vás vycucávají, a také budete o krok blíže k asertivitě, neboť umění říci „Ne“ je jedním z hlavních bodů asertivity.

Co jsou vysavači energie? Jsou to lidé, kteří vás vycucávají, pouze berou a nic dobrého nepřináší. Naučte se jim zabouchnout dveře před nosem. Ať to zní jakkoliv sobecky, jedná se přece o váš život a váš čas a nikdo nemá právo vás o ně obírat, tudíž byste to neměli dělat ani vy sami.

Vytvořte si zeď oproti lidem, kteří přinášejí do vašeho života jen nepořádek a chaos. Už jste se někdy setkali s lidmi, kteří nikdy nikomu nepomohli, „jedou sami na sebe“, ale vždycky si najdou čas na to, aby vás otravovali, když ONI něco potřebuji? Určitě ano. Bohužel, je to smutné, ale takový lidi kolem nás existují a není jich zrovna málo. I pro mě bylo velmi těžké vystavět si zeď, která mě od nich oddělí. Ale víte vy co? Karma je zdarma, a pokud nejsou oni ochotni pomoci druhým bez užitku, jsem o to více ochotná jim říci „Ne, nemám čas.“ a neomlouvat se za to. Na druhou stranu se vždy snažím pomoci lidem, kteří bez váhání pomohou i ostatním. Neřekla bych, že na úkor mého času, prostě a jednoduše si tvořím dobrý time management. Navíc, pokud se opravdu jedná o mé přátelé a já se omluvím, že nemám dostatek času, pak to pochopí.

Naučte se odmítnout i ty vaše vysavače energie a postupujte jednotlivými kroky výš, čímž se přiblížíte k asertivnějšímu chování. Zkuste třeba úplně odříznou lidi, kteří do vašeho života nepřinášejí nic dobrého, přestaňte si hřát hada na prsou. Budete o poznání spokojenější a šťastnější a budete mít více času na plnění vašich životních cílů a zároveň i více času sami na sebe.


TIME MANAGEMENT – KAŽDÁ VTEŘINA JE CENNÁ

Den je krátký a má pouze 24 hodin. Odečteme-li dobu věnovanou spánku, zbyde nám čas, ve kterém můžeme být produktivní. Ten nám vyjadřuje, kolik procent z celého dne věnujeme dělání smysluplných věcí, tedy naplňování našich osobních vizí. Aktivity jako pravidelný odpočinek, pozitivní návyky a dobrý TIME-MANAGEMENT dovedou toto procento cíleně navýšit. Další důležitou součástí je efektivita, která nám určuje, zda činnosti, které děláme, nás nejvíce posouvají vpřed k naplnění našich vizí. S tím souvisí dovednost určovat priority, delegovat či správně rozdělovat rozsáhlé a obtížné úkoly na menší části. [1]

Krátká definice time managementu

Pojďme se podívat na to, co vlastně ten zázračný time management znamená. Time management zahrnuje několik nástrojů a aktivit, které vedou ke zvýšení efektivnosti využití času. Obsahuje několik technik, které napomáhají ke splnění úkolů za krátkou dobu a hlavně včas. V tomto článku vynechám různé definice a kategorizace time managementu, ale zaměřím se především na to, co by vám mohlo pomoci ke zefektivnění vašeho hospodaření s časem, neboť čas je neobnovitelný zdroj. Když pomine, je nenávratně pryč.

Znám mnoho lidí, kteří mají problém plnit své úkoly před uplynutím lhůty, chodit včas či dokonce si pamatovat, co je třeba udělat. Poskytnu vám stejnou radu, jako poskytuji i jim. Sama mám mnoho práce a úkolů, které musím splnit a nedá se říci, že bych někdy něco odevzdala pozdě. Jelikož se dobře znám, pak vím, kdo jsou moji tzv. zloději času a dle nich se také orientuji a plánuji svůj čas a plnění úkolů. Každou volnou chvíli se snažím využít k něčemu efektivnímu, čímž i osobnostně rostu.

Jak zlepšit time management

Nejdříve je nutné si stanovit seznam úkolů, které je třeba udělat. Stanovte si dlouhodobější úkoly, myslím tím seznam úkolů například na týden dopředu. Popřípadě i měsíční úkoly, o kterých víte, že je nutné splnit. Ne vždy to takto lze, neboť například ve škole (v práci) se dostávají úkoly ze dne na den. Proto je potřeba počítat i s nenadálými situacemi a vždy si dát nějakou časovou rezervu. Vytvořte si seznam těchto úkolů, které si pak chronologicky seřaďte dle termínů, kdy mají být splněny a dle potřeby je doplňujte o denní úkoly, které vám přibydou. Vyplní vaší časovou rezervu, kterou jste si vytvořili a nebudete se dostávat do skluzu.

Eisenhowerův princip
Často využívám Eisenhowerův princip, přičemž je nutné si uvědomit důležitost a naléhavost daných úkolů. Každý úkol na seznamu si rozvrhněte dle následujícího schématu.

Pokud jsou mé úkoly důležité a naléhavé, pak se na ně ihned vrhám. Když se jedná o úkoly, které jsou sice důležité, ale termín odevzdání nehoří, pak si je pouze naplánuji a stanovím, kdy je splním. Pokud se jedná o úkoly, u kterých mi hoří termín, ale nejsou až tak důležité, pak je udělám, ale nacházejí se až na druhém místě po těch důležitých. Úkoly, které jsou nenaléhavé a nedůležité jsou pouze zloději času, kterým je třeba se vyhnout.

Jakmile mám všechny úkoly ze seznamu zařazené do jednotlivých kvadrantů, pak si je chronologicky seřadím, abych věděla, kterým věnovat aktuální pozornost.

Nikdy si den nerozvrhuji například po hodinách či na minuty přesně, často své plány spontánně měním, někomu by to však mohlo vyhovovat. Můžete si úkoly stanovit do jednotlivých hodin, ale v tomto případě musíte počítat s tím, že se vám může při nějaké nenadále situaci rozhodit plán, což vás může vystavit zbytečnému stresu. Už jen sledovat časy, do kterých musíte jednotlivé úkoly stihnout je stresující.

Každý den před spaním, než jdu spát, nebo ráno, když vstanu, se kouknu do svého plánu a zkontroluju si, co je daný den třeba udělat, případně připíši další úkoly. Mám tak vždy připravený seznam úkolů na každý den. Je jen na vás, kam si to budete zapisovat, ale nejlépe někam, kde seznam dobře uvidíte a můžete si tak hlídat plnění úkolů (diář, mobilní aplikace, vlastní chat na FB…). Většinou si nedávám prostor na odpočinek a můj seznam tak bývá „tučný“. Splním tedy úkoly, které jsou důležité a naléhavé, a když už nemám chuť plnit další, pak si dopřávám zasloužený odpočinek. Není ostuda, pokud nějaké úkoly nacházející se na konci seznamu převedete do druhého dne, pokud nejsou důležité. Trošku se tady přu s příslovím: „Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek.“. Je však důležité mít čas i na odpočinek, neboť je důležitý pro zdravou mysl. Kdybyste byli pořád v jednom kole, pak byste z toho mohli být brzy zoufalí, což efektivitě opravdu nepomůže.

Jak být více efektivní?

Ráda si toho stanovím víc, protože se často mezi mými úkoly nachází i takové, které mohu dělat zároveň i s jinou věcí, což se v rámci úspory času snažím realizovat. Ještě si úkoly rozvrhuji dle toho, zda vyžadují mé plné soustředění nebo ne. Například, když mám chuť se dívat na seriál nebo film, pak u toho dělám úkoly, u kterých nemusím tolik přemýšlet a soustředit se. Naopak se snažím úkolů, které jsou nejtěžší a vyžadují mou plnou pozornost zbavit, co nejdříve, aby mi pak zbyly, jak já jim říkám, pouze odpočinkové úkoly.

Osobní diář
Určitě je vhodné vést si osobní diář, který je nutné sledovat. Mnoho lidí má právě problém s tím, že svůj diář zapomínají kontrolovat. Já mám ráda, když mám věci napsané ručně, přičemž nemám sebemenší problém do diáře nahlížet. Pokud jste na tom stejně, ale máte problém ho kontrolovat, tak si například na určitou hodinu, kdy máte čas a můžete začít s plněním úkolů, nastavte budík s upozorněním, abyste se do diáře podívali. Nebo vždy, když přijdete domů, se naučte diář vyndat z tašky a položit na místo, kde ho budete mít pořád na očích. Existuje také řada elektronických diářů, které vám pošlou upozornění na mobil, že máte něco splnit. Také doporučuji. Můžete vyzkoušet například aplikaci Any.do, která je velmi přehledná a spolehlivá.

Teď už nečekejte a běžte plánovat! Čas je vaše nejcennější komodita, tak jej využívejte efektivně a moudře.

[1] Ludwig P., Konec prokrastinace, Jan Melvin Publishing 2013


POSILUJEME MYŠLENÍ

Mozek je bezkonkurenčně nejdůmyslnější orgán, kterému se nemohou měřit ani ty nejvyspělejší technologie světa. Je elastický, má schopnost se rozvíjet, měnit a učit se. Když si něco osvojí, všechny nově vzniklé situace automaticky porovnává s tím, co už zná, zařazuje je a ve zlomku sekundy reaguje, nabízí řešení. Šetří čas a energii. Mozek je nejobdivuhodnější orgán v našem těle, který dokáže pojmout neuvěřitelné množství informací. Je to takový náš nejcennější poklad, a podle toho bychom se k němu měli chovat.

Mozek je sval jako každý jiný sval v našem těle, a aby nám dobře fungoval a sloužil, je třeba ho posilovat.

Pro tělo i mozek platí, že nejlepší léčbou je prevence. Proto by mělo být v zájmu každého z vás, dodržovat zdravý životní styl, který slouží k vitalitě nejen vašeho těla, ale i mozku. Abychom dokázali posílit naše mozkové buňky a tím jejich výkonnost, je nezbytné udržovat náš mozek v neustálé činnosti.

Trénování mozku funguje obdobně, jako když posilujete své tělo. Čím více posilujete a trénujete, o to více se vám zlepší kondice a následně dokážete věci, které jste předtím nesvedli. Můžete se pustit do náročnějších cviků, po doběhnutí vlaku nelapíte po dechu a na své tělo se můžete ve všech ohledech více spolehnout. Stejně to funguje i u mozku. Pokud jste už dlouho hlavu nenamáhali, tak se vám ze začátku může zdát, že mentální námaha je příliš náročná a nedosahujete žádných výsledků. Zde se však nachází bod zvratu, kde musíte vydržet! Namáhejte svůj mozek opakovaně. Pokaždé, když zapojíte svůj mozek znovu, buňky se aktivizují a vytváří nová spojení, která vám pomáhají se více soustředit a zlepší se vám i paměť a snáze si budete pamatovat věci.

Můžeme oddálit stárnutí?

Lidé, kteří udržují svůj mozek v kondici, se podle odborníků mohou těšit na dlouhý život. Paměťový trénink je preventivním prostředkem proti předčasnému stárnutí, který udržuje váš mozek zdravý a neustále akceschopný. Aktivní mozek také uvolňuje více chemických látek, které jsou důležité pro fungování imunitního systému. Tak ho udržuje v bezpečí před onemocněním a poškozením.

Ale co nám vlastně krom posilování mozku oddaluje stárnutí? Jedná se o zázračné sirtuiny, které odstraňují z organizmu nejrůznější škodlivé látky a podporují naši buněčnou energetiku. Podle vědců z Washingtonské univerzity stárneme, protože nám v mozku ubývá jeden ze skupiny sirtuinů, a to konkrétně SIRT1. Když je tohoto sirtuinu v mozku dostatek, tak výrazně zpomaluje proces stárnutí. Při aplikaci této bílkoviny do mozku by se prodloužila průměrná délka života až o 40 %. Vědci už aktivně pracují na tom, jak tuto látku dostat do formy pilulek a rozšířit ji tak v budoucnu po celém světě.

Existuje však mnoho způsobů, jak tyto bílkoviny zvýšit přirozenou cestou. A to nízkokalorickou dietou (velmi účinná je listová zelenina či červené víno, které je taktéž skvělým aktivátorem sirtuinu) a také, jak již bylo zmíněno, můžete svůj věk prodlužovat tím, že budete udržovat svůj mozek mentálně fresh.

A nyní se podíváme na několik způsobů, jak toho dosáhnout.


Dělat věci jinak:

Nejlepším způsobem, jak posilovat váš mozek je dělat věci, tak, jak je normálně nejste zvyklí dělat. Každý člověk má určitou činnost, kterou neustále opakuje, což má za důsledek to, že už si ani neuvědomuje, že danou činnost vykonává. Říká se tomu zvyk, který pomáhá mozku vypnout a odpočívat. Jakmile začneme dělat věci jinak, mozek se probudí a je nucen, aby více pracoval, namáhá se, snaží se adaptovat a hledá způsob, jak danou situaci vyřešit, a právě v těchto momentech účinně posilujete svůj mozek a kreativitu. Zkuste si například čistit zuby druhou rukou, snažte se místo psaní dvěma prsty používat všech 10 a podobně.

Pomocníci:

Dalšími skvělými pomocníky při trénování mozku jsou různé hlavolamy, křížovky, šachy, sudoku, puzzle apod., které skvěle zaměstnávají váš mozek. A pokud chcete přiložit do kotle, tak si například k tomu zapněte i televizi, aby mozek vnímal více signálů najednou.

Studium:

Nesmíme samozřejmě zapomenou i na studium. Například skvělou studijní formou tréninku je učení se cizím jazykům. Lidé, kteří ovládají více jak dva jazyky udržují účinně své mentální zdraví i v pokročilém věku. Vyzkoušejte například online jazyky.

Nové výzvy:

Jak už bylo naznačeno předtím, mozek je nejvíce aktivní, když se musí učit něčemu novému. Přihlaste se například do hodin keramiky nebo začněte žonglovat. Tím, jak vám to nepůjde a budete se nad tím rozčilovat, ale stále se snažíte danou činnost naučit, pracuje váš mozek na plné obrátky.

Procítění:

Cestujte, objevujte, žijte společenským životem, buďte součástí neobvyklých zážitků. To všechno má vliv na vaše myšlení.

Nezapomínejte dodržovat i správný pitný režim, pravidelně sportujte, choďte na čerstvý vzduch a relaxujte. Mozek se vám potom odvděčí šťastnějším a úspěšnějším životem.


ZÁSADY CTI

V tomto článku budu vycházet z knihy „Jak vytvořit obchodní organizaci obchodního týmu, který je vždy úspěšný a vítězný“, kterou napsal Blair Singer. V této knize krásně popisuje zásady cti na praktických příkladech a poskytuje cenné rady o tom, jak se svým týmem efektivně spolupracovat, a jak ho úspěšně a nekonfliktně vést.

Zásady cti pronikají do týmu, jsou jeho součástí, pojednávají o tom, kdo jste a za čím si stojíte. Jedná se o určitá pravidla, která nějakým způsobem řídí chování a výkon týmu. Tyto pravidla nestačí jen mít, každý člen týmu s nimi musí být srozuměn a musí se zavázat k jejich dodržování a respektování. Jsou to pravidla jako například dodržování časových lhůt, učit se, pravidelně docházet na sezení, zavázat se k osobnímu růstu či nikdy neopouštět tým v nouzi. Tyto pravidla zajišťují úspěch celého týmu, větší spokojenost a celý tým stmelují. Pokud žádná pravidla neexistují, pak si lidé vytvářejí svá vlastní a nastává chaos. Pravidla by měla být jednoduše pochopitelná a nikdo by neměl mít tu možnost s nimi vyjednávat.

Pokud nastane nějaká vážná situace, pak tento soubor pravidel každému vysvětlí, jak postupovat. Pokud tedy nastane nějaký problém, pak tým ví, jak si udržet jasný úsudek a chování se řídí pravidly, ne emocemi. Mnozí se naučí pod tlakem naopak být efektivnější a neztrácet hlavu. Tyto zásady cti (týmová pravidla) se nemají používat, jeli to vhodné, ale musí být dodržovány za každé situace, a pokud dojde k porušení, pak tento problém nelze smést ze stolu, ale musí být „pojmenován“. Například pokud někdo přijde pozdě na jednání, neexistují žádné výmluvy a omluvy, musíte tento problém pojmenovat a dotyčného upozorňovat, že dle zásad cti by měl být každý dochvilný. Pokud může být na jednání včas i zbytek týmu, pak může včas přijít i jedinec.

Tým by měl mít sestaveny své priority. Na prvním místě je poslání, na druhém potřeby týmu a na posledním místě potřeby jednotlivce. V žádném týmu by se tedy neměli nacházet osoby myslící pouze na sebe. Pokud jste tým, pak ve všem jedete spolu. Když někdo potřebuje pomoci, tak pomůžete bez otázky: „Co z toho budu mít já?“. Zásady cti říkají, že pokud někdo potřebuje pomocnou ruku, pak mu ji poskytnete, koneckonců, až vy budete potřebovat zase tu jejich, váš tým tu vždy pro vás bude.

V případě, že vybíráte osoby do vašeho týmu, pak musí s vytvořenými zásadami cti souhlasit, pokud nesouhlasí, pak se tato osoba do vašeho týmu nehodí. Každý výborný týmový hráč by měl mít vysokou hladinu energie, neutuchající touhu vítězit, ochotu nechat vyniknout i někoho jiného z týmu, osobní odpovědnost (žádné obviňování nebo ospravedlňování), ochota podrobit se zásadám cti a měl by mít jedinečný talent nebo schopnost.

Doufám, že jste pochopili, o čem zásady cti jsou. Zásady cti nemusí být jen pro obchodní tým, můžete si je vytvořit i pro svou domácnost. Tyto pravidla vaší domácnosti si můžete pověsit třeba na lednici, aby je každý viděl a řídil se podle nich. Například pokud vznikne nějaká situace, která by mohla vyvolat zbytečnou hádku, pak můžete uvést v zásadách cti: „Bez zbytečných odkladů si o všem promluvit bez křičení a obviňování.“. Jedná se tedy o utužování dobrých vztahů v komunitě, práci či v rodině. Závěrem bych vám chtěla uvést příklad několika zásad cti prodejního týmu, přičemž bych chtěla zmínit, že tento článek je pouze zlomkem toho, co se můžete dočíst v této knize.

Příklady zásad cti:

1. Nikdy neopouštějte týmového kolegu v nouzi.
2. Buďte ochotni pojmenovávat nedostatky druhých, a připraveni přiznat ty svoje.
3. Oslavujte všechna vítězství.
4. Buďte dochvilní.
5. Jednejte přímo – pokud máte s někým problém, jděte za ním osobně.
6. Buďte odpovědní – žádné obviňování druhých, žádné ospravedlňování!
7. Nikdy nedovolte, aby se osobní věci staly překážkou vašeho poslání.
8. Buďte loajální vůči týmu.
9. Zavažte se usilovat o osobní vývoj.
10. Nevyhledávejte ani žádné sympatie nebo uznání.


KRYPTOMĚNY – PROČ JE O NĚ TAKOVÝ ZÁJEM?

Světem hýbou kryptoměny, tedy měny virtuální neboli digitální, prostě takové, které existují jen v elektronické podobě.

A přestože nejsou ničím kryty a jejich cena je ovlivněna jen poptávkou a nabídkou, je o ně stále větší zájem. Důvody? V první řadě je to decentralizace. Žádnou z kryptoměn nekontrolují ani neovlivňují vlády, banky ani mocní jednotlivci, nepodléhají inflaci a nedají se padělat. Zajímavé jsou i proto, že na rozdíl od převodů přes banky, jsou v případě kryptoměn transakce levné, rychlé a nonstop

Jak fungují kryptoměny

Všechno, co se s kryptoměnami děje, ovlivňuje a kontroluje pouze P2P (peer to peer = klient – klient) síť uživatelů a těžařů (mineři). Těžaři jsou ti uživatelé, kteří zajišťují rychlé zpracování transakcí a jejich zařazení do blockchainu. Ve chvíli, kdy ji schválí a zařadí do bloku, je transakce nevratná, nedá se zrušit.

Historie všech převodů se uchovává, takže v každé době je možné zjistit, kdo je majitelem konkrétní mince. Každá má totiž svůj specifický kód – řetězec znaků tvořící internetovou adresu, podle něhož se dá identifikovat. A protože je tato adresa zašifrovaná a tedy neprolomitelná, odtud vznikl výraz kryptoměna.

Kompletní přehled o historii transakcí zajišťuje technologie Blockchain, kterou si můžete představit jako nesmazatelnou a nepřepisovatelnou účetní knihu. Co se do ní vyryje, zůstane tam navždy. Právě transparentnost je další z vítaných vlastností virtuálních měn. A ještě jeden fakt pomáhá jejich rostoucí popularitě: všechny transakce jsou naprosto anonymní.

Směnárny, burzy a peněženky na kryptoměny

Pokud máte zájem o investici do některé z digitálních měn, nejjednodušší cesta k nim je asi přes směnárny a burzy. Na bitcoiny už v Čechách existují i bankomaty. V každém případě ve chvíli, kdy se chcete stát majiteli prvních mincí jakékoliv virtuální měny, potřebujete místo, kde si je budete schraňovat.

Takovým místem – virtuálním účtem, je peněženka (wallet). Ta může být online nebo hardwarová, která je asi praktičtější a bezpečnější. Například Trezor je multifunkční řešení pro většinu kryptoměn a pro svou jednoduchost je oblíbená i mezi začátečníky.

Bitcoin byl první, dnes je přes 700 kryptoměn

Začalo to v r.2008, kdy programátor (nebo skupina) s pseudonymem Satoshi Nakamoto vytvořil bitcoin. Měl nulovou hodnotu a nikdo nevěřil, že má naději uspět. Aktuálně si 1 BTC pořídíte asi za 6500 USD a jeho cena roste. Za letošní rok se ztrojnásobila, přestože se od ní na začátku léta oddělila skupina s Bitcoin cash a v září se hroutila jedna z největších burz obchodujících s kryptoměnami na světě. Bitcoin je nejdražší a nejpopulárnější digitální měna. Její využití je dnes opravdu široké, kromě spoření či obchodování na burze s ním můžete i platit (nově například na Alza.cz).

Další investiční kryptoměny

Je jich hodně, tak jen ty nejdůležitější, s nimiž se setkáte nejčastěji.

Ethereum:
Druhá nejpopulárnější kryptoměna na světě si během letošního roku také polepšila, a to o 2000 %. Rok 2017 je vůbec k altměnám velmi štědrý, toho se dá využít právě na burze. Cena jedné mince se v případě této digitální měny pohybuje na hranici 300 USD.

Litecoin:
Hodně se podobá bitcoinu, zpracování transakcí je ale 4x rychlejší a algoritmus pro těžbu je mnohem jednodušší. Patří do TOP 5 digitálních měn na světě, jeho aktuální kurz je cca 55 USD. 

DASH:
Další kryptoměna velmi podobná bitcoinu, dříve známá pod názvem Darkcoin, se liší především v okamžitém vyřízení transakcí. Patří k jedné z nejoblíbenějších kryptoměn pro investici a obchod. Na začátku letošního roku byla hodnota jedné DASH mince 11 USD, současný kurz, tedy na počátku listopadu 2017 je kolem 270 USD.

Kryptoměny jsou v současné době velmi oblíbenými investičními komoditami. Díky velké volati-litě jejich kurzů jsou zajímavé i pro spekulanty. Rozhodně se na nich dá dobře vydělat.


JAK SE DOSTAT Z KOMFORTNÍ ZÓNY

Každý den, každé ráno, které přijde je dar, neříkám, že vždy správný, ale i tak byste neměli celý svůj život prosedět v koutě. Nejděte jen s proudem, ale proti, nenechte si o životě zdát, ale žijte ho. Všechny vaše sny a touhy jsou důležité, tak nenechte, aby se jim někdo smál. Musíte se o své touhy rvát, neboť život je túra, na kterou jste se vydali a je jen na vás, po které stezce se vydáte. Pokud chcete dosáhnout svého, nesmíte se bát projevit a jít si za tím. Musíte se naučit vystupovat ze své komfortní zóny, o které je tento článek.

A co to vlastně komfortní zóna je? Jedná se o takovou zónu, kde nepociťujete strach, je to zóna klidu, umožňuje nám si odpočinout, nežít ve stresu a určitým způsobem nás chrání, cítíme se v ní v bezpečí. Teď si asi říkáte, proč byste tuto zónu měli opouštět. Komfortní zónu je dobré opouštět proto, protože jakmile z ní vystoupíte, pak se dostanete do tzv. zóny růstu. Je samo o sobě těžké vystoupit ze své „bezpečné bubliny“, ale pokud tak učiníte, pak je to známka toho, že jste překonali váš strach. Pořád budete pociťovat nervozitu, ale to je v pořádku, při každém menším výstupu z komfortní zóny máte strach, ale jakmile ji budete opouštět znovu a znovu, pak váš strach zmizí a vaše bublina se nafoukne, zvětší se vaše komfortní zóna. Například jste se cítili nervózně při prezentaci před lidmi, čímž jste opustili vaší komfortní zónu, ale jakmile budete častěji prezentovat (třeba si brát dobrovolně prezentace), dochází k vašemu růstu. Vaše řečnické a komunikační schopnosti se zlepšili, necítíte se tolik nervózní a nepociťujete strach. To je známka toho, že jste zvětšili vaší komfortní zónu, je tedy zapotřebí najít si jiný strach, který můžete překonat, abyste mohli vstoupit znova do fáze růstu.

Dávejte si však pozor, hned za zónou růstu, která je také zónou motivační, je zóna negativního stresu, který je demotivující. Pokud se do této zóny dostanete, pak může přijít fáze pád. Znamená to, že jste si na svá bedra naložili víc, než můžete unést. Pokud je pro vás velmi obtížné vystupovat z komfortní zóny, tak z ní vystupujte po maličkých krůčcích, pouze do zóny růstu, kde se můžete sebevzdělávat a mít ze sebe radost. Pokud postoupíte dál, tak vás může zachvátit panika. Při výstupu ze zóny tu vždy bude strach a nervozita. Abych lépe popsala rozdíl mezi zónou růstu a zónou negativního stresu, pak vám to popíši na příkladu. Pokud si ve škole vezmete dobrovolně prezentaci, protože vím, že nejsem dobrý řečník a chci se zlepšit, pociťuji nervozitu, ale vím, že to zvládnu, pak jsme v zóna růstu. Pokud byste si toho naložili hodně, například prezentaci před celou školou, pak už byste to nemuseli psychicky unést. Stopněte tedy fázi pád, musíte se začít rvát, pomalu se dobojujte k vašemu cíli.

Vytypujte si vaše strachy, vše, co vám dělá problém a štve vás to. Já zde uvádím jako příklad prezentování před lidmi, protože i mně samotné to dělá problém. Pokud jsou však nějaké dobrovolné prezentace, tak si je vezmu, protože vím, že čím víc odprezentuji, tím víc se naučím a svou nervozitu překonám. Je to velmi obtížné, ale všechny strachy existují jen ve vaší hlavě. Můžete si napsat seznam vašich strachů na papír a k nim cesty, jak se jich zbavit. Napište si krok po kroku, krůček za krůčkem, jak docílit toho, že vaše strachy zmizí. Jakmile odbouráte vaše strachy, tak vám nic nebude stát v cestě naplnit své touhy a sny.

Naučte se říci „NE“ a buďte asertivní. Pokud jste typ člověka, kterému dělá problém, říci „Ne“, pak se jedná zase jen o to, vystoupit z komfortní zóny. To ona vás drží od vyslovení těchto dvou písmen. Když se vám do něčeho nechce a někdo na vás vyvíjí nátlak, pak se nejedná o výstup z komfortní zóny. Tu opustíte, až se slovy „Ne, já to dělat nechci.“. Pociťujete v krku knedlík a srdce se vám svírá, když tato situace nastane? Chápu to, zkrátka se zkuste uklidnit, zhluboka nadechnout a vyslovit se. Zkuste si přehrávat v hlavě (například před spaním) nepříjemné situace a i to, jak byste na ně mohli reagovat, určitě vám to pomůže i v realitě. Můžete sáhnout i po určitých knihách, které vám pomohou k asertivitě. Například doporučuji Asertivita – umění být silný v každé situaci.

Na závěr bych vám ráda popřála hodně štěstí při vstupu do místa, kde se nachází zóna růstu. Zároveň doufám, že vám tento článek přiblížil povědomí o tom, co to vlastně komfortní zóna je, a že už víte, jak na ní.


SÍLA ZVYKU

Zvyk, co je to vlastně ten zvyk? Jedná se o jakýsi vzorec chování neboli automatické činnosti jako je například obouvání bot, které zdůvodňujeme tím, že jsme to tak dělali vždycky. Pomáhají nám k ulehčení námahy, odpočinku či vypnutí mozku, děláme je automaticky aniž bychom si to uvědomovali.

Říká se, že zvyk je naše železná košile, protože naše zvyky, to, jak uvažujeme nebo vyhodnocujeme různé situace plní ochrannou funkci jako kdysi tomu tak bylo u železné košile, která chránila bojovníky před zraněním od svých nepřátel.

Zamysleli jste se někdy nad tím, jak je možné, že dokážete bez problému zaparkovat auto do garáže a přitom si zvládnete ještě vyřídit telefonní hovor? Nebo vaříte své oblíbené jídlo, přitom sledujete televizi a zároveň už přidáváte do jídla ty správné ingredience, aniž byste nad tím nějak přemýšleli a uvědomovali si to?
Jak to, že teď se na to už nemusíte tolik soustředit, když vám to dřív dělalo takové problémy a zvládnete ještě k tomu vykonávat i jinou činnost? Je to tím, že váš mozek už dokáže vyhodnotit situaci za vás, aniž byste se museli na ni plně soustředit. Už jste danou situaci řešili tolikrát, že se z ní stal zvyk, tedy denní rutina a váš mozek už nepotřebuje vaši plnou soustředěnou pozornost, nýbrž dokáže situaci vyřešit podvědomě automaticky. Zároveň si na vědomé úrovni zvládne domluvit schůzku po telefonu s kamarádem nebo sledovat a vnímat televizní noviny, když vaše ruce jsou zrovna plně zaneprázdněné.

Vědci vyzkoumali, že téměř 60-80 % všech našich činností, které děláme jsou naše zvyky čili rutina a jen 20-40 % je naše vědomé chování.

Jak takový zvyk využít v náš prospěch a zbavit se těch špatných?

Náš mozek je nejdůmyslnější orgán, kterému se nic v technologickém světě nevyrovná. Je elastický, má schopnost se rozvíjet, měnit, učit se. Když si něco osvojí, všechny nově vzniklé situace automaticky porovnává s tím, co už zná, zařazuje je a ve zlomku sekundy reaguje, nabízí řešení. Šetří čas a energii. Když ale nastane moment, kdy se zamyslíte a řeknete si: „Co kdybych to udělal jinak, než jak to dělám vždycky?“, to zapřáhne váš mozek, ten bude muset začít pracovat na vyšší obrátky a utrácet svoji drahocennou energii, kterou si tak brání. Proto nás mozek navádí neboli tlačí do rutiny, kde se cítí dobře a může svou energii šetřit.

Byli jste třeba zvyklí celý život jíst fast food? Vždycky, když jste dostali chuť na McDonald nebo jiný fast food, tak jste si ho prostě dali a váš mozek vás odměnil dobrým uspokojivým pocitem, ale pokud jste se jednou rozhodli, že půjdete proti svému zvyku a začnete jíst zdravě, tak se mozek brání a obírá vás o uspokojení.

Jak tedy na tyto zlozvyky? Jak se jich co nejlépe zbavit? Mám pro vás možná trochu špatnou zprávu. Zvyku se bohužel nemůžete zbavit, ale můžete ho nahradit jiným zvykem. Zde nastává ten zlomový bod, kdy je načase nahradit ty špatné zvyky těmi dobrými!

Některé teorie říkají, aby se z činnosti stal zvyk, tak ji musíte zopakovat nejméně 17x, jiné zase tvrdí, že alespoň 23x a možná se někde dočtete i jiných čísel. Podstatné ale je, že danou činnost musíte několikrát zopakovat a to tak, aby to bylo nejlépe ve stejných intervalech a jak nám napovídají teorie, tak, než se z dané činnosti stane zvyk je potřeba ji zopakovat minimálně víc jak 15x, aby se z toho pro vás stala rutina (zvyk).

TIP: Důležitý je první krok! Nahraďte fast food zdravou stravou, přestaňte kouřit a začněte třeba běhat. Nenechte, aby vás zlozvyky sežraly zaživa! Udělejte rozhodnutí, vytvořte si plán a stanovte si podmínky, abyste si co nejvíce usnadnili dodržování, tedy opakovaně zvládli danou činnost vykonat.
Využijte technologií, které nám dnešní doba nabízí. Nastavte si upozornění do mobilu, nahraďte jídlo ve vaší lednici zdravými potravinami, dejte si před postel velký papír s nápisem „Jdi hned běhat.“, aby vás ráno nenapadlo dělat snad něco jiného. Kupte si rovnou permanentku do posilovny, která vám bude připomínat, že tam máte chodit (a vždyť už jste za to zaplatili, tak přece nebudete tak hloupí, abyste toho nevyužili) nebo v nejlepším případě si najděte parťáka, který vás bude ve vašem snažení podporovat a motivovat či ještě lépe, zapojí se do vaší změny s vámi!

Čím dříve začnete, tím snadněji nahradíte nevhodný zvyk, jiným pro vás prospěšným.!

Když vydržíte, čeká vás na konci skvělý pocit vítězství, který za to rozhodně stojí. Mít dobrý pocit ze sebe sama je skvělá věc, ale není zadarmo! Tento pocit vítězství získáte jen silou své vůle, soustředěnou neustálou pozorností a silnou touhou. Když vydržíte dostatečně dlouho, mozek přestane postupně ztrácet energii na boj s vaší odhodlaností a začne si vytvářet nový návyk neboli nahrazovat ten starý novým.

Pravidelně sportujte, rozumně se stravujte, choďte do lesa na čerstvý vzduch místo kouření cigaret a váš mozek vás začne odměňovat skvělým pocitem vítězství a také zdravějším a úspěšnějším životem.


JAK SE STÁT DOBRÝM COPYWRITEREM

Každý úspěšný prodejní web má za sebou skvělého copywritera. Důvod je jasný, bez obsahového marketingu se v online světě z místa nepohnete.

Zákazník chce užitečné informace. Ale ne nějakou nudnou příručku, chce příběh, uvolnit se, pobavit. Nechce být do nákupu tlačen masáží direkt marketingu, ten už je dávno za zenitem. Rozhodnutí koupit si produkt nebo službu dnes, víc než co jiného, ovlivňují vhodně volená slova a věty. Proto se v poslední době slovo copywriting skloňuje ve všech podobách.

Copywriting není jen obyčejné psaní

Kdo si aspoň jednou zkusil napsat článek na web, ví, jak těžké je napsat něco, co si lidi opravdu přečtou. Nestanete se dobrým blogerem jen proto, že jste měli ve škole jedničku ze slohu. Důležitější, než jak píšete, je, o čem píšete. Úspěšný copywriting, a tím i obsahový marketing. je tedy hlavně o dobré myšlence. Ať chcete napsat článek na blog nebo příspěvek na facebook, první krok je ujasnit si o čem, teprve pak přemýšlíte o vhodné formě prezentace.

Ve chvíli, kdy máte téma, je čas se seznámit se základními pravidly copywritingu, aby vaše práce nebyla zbytečná a někdo si váš článek opravdu přečetl.

V čem je copywriting jiný

Většina z nás články na internetu ani nedočte. Pokud nás zaujme nadpis, přečteme si perex, abychom zhodnotili, jestli má cenu číst dál. Ani tak ještě nemá článek vyhráno. Jestliže je příliš dlouhý, i kdyby byl opravdu hodně zajímavý, ke konci už jen netrpělivě přejíždíme text očima a hledáme zvýrazněné pasáže. Udržet pozornost čtenáře je skoro nadlidský úkol.

Jedním ze způsobů, jak toho dosáhnout, je rozdělit text do krátkých odstavců, které na sebe logicky navazují. Strukturovaný text má spád, je svižný a mnohem snadněji se čte.

A nezapomeňte na nadpisy, ty užívejte často a hodně. Podle nich se čtenář rozhoduje, jestli je pro něj konkrétní odstavec důležitý, nebo ho může klidně přeskočit. Jestli se mají oči návštěvníka webu na čem zachytit, je větší pravděpodobnost, že na stránce zůstane. K tomu slouží nadpisy a podnadpisy.

Copywriting není detektivka

Čtenář hledá informaci, tak mu ji dejte. Jestli ho budete napínat a kličkovat před ním, stránku opustí a nevrátí se. V copywritingu vůbec není chyba sdělit pointu na začátku textu a dál ji rozvíjet užitečnými fakty, které sice čtenář nehledal, ale jsou k tématu a mohly by se mu hodit.

Obsahový marketing je právě o těch užitečných informacích, radách, návodech. Často sice nevyžádaných, ale natolik zajímavých, že stojí za to si je přečíst. Vyvarujte se ale zbytečné omáčky okolo, ta článek nesmyslně natahuje a odvádí pozornost. Zaujmout – to je nejdůležitější úkol každého textu, kolem něj se točí celý copywriting.

SEO, klíčová slova a odkazy – bez toho to není copywriting

Kde se vzalo mé podezření, že za každým úspěšným webem stojí skvělý copywriter? Protože obyčejný textař napíše sice vzletný článek, ale pro vyhledávače naprosto nezajímavý. Takže si ho nikdo nepřečte. Profík si nejdřív zjistí, co chtějí lidé číst. Co hledají na internetu a vlastně i v životě. A to jim naservíruje. Použije správná klíčová slova. A protože má alespoň základní představu o SEO, tedy optimalizaci nalezitelnosti, stránky, na které píše, si prostě každý najde.

Dobrého copywritera poznáte ještě podle jednoho kritéria: nejen že návštěvníky na web přivede, on je tam i udrží. K tomu mu slouží trik zvaný odkaz. Prostě mu nabídne další článek s podobnou tématikou. Pro jistotu, kdyby náhodou v tom stávajícím nebylo dost relevantních informací. A taky proto, aby ukázal, že mu na čtenáři fakt záleží a tak mu pomáhá hledat správnou odpověď na jeho problém.

Chcete být dobrým copywriterem?

Všechno se dá naučit, takže i copywriting. Průkopníci v oboru to měli složitější, museli na to jít cestou pokus – omyl, dnes už existuje dost online kurzů, kde se naučíte základní pravidla, případně i víc. Jestli se chcete psaní na weby věnovat, rozhodně neuděláte chybu, když se o některý z nich začnete zajímat. Mě osobně zaujal Copykiller, kurz, který vás naučí kompletní základy a přidá právě to něco navíc.


NAUČTE SE ČÍST V LIDECH POMOCÍ ŘEČI TĚLA

Věděli jste, že pouhých 7 % všech sdělovaných informací tvoří naše slova? Právě neverbální komunikace tvoří zbylých 93 % a je velmi důležitou složkou toho, jak jsou lidé vnímáni. Je tedy méně důležité, co říkáme, ale velkou váhu nese to, jak to říkáme. Jedná se o mimiku, gestikulaci, držení těla, tón hlasu apod. Tato neverbální komunikace často působí bez vašeho vědomí, pokud se ji naučíte, bude pro vás snadnější, vyznat se v lidech. Pro podnikatele je velmi důležité znát řeč těla, jelikož mu tato dovednost usnadní prokouknout své partnery a uzavírat s nimi různé smlouvy a obchody.

Síla prvního dojmu

O řeči těla se odvíjí také první dojem, který je důležitý a je velmi obtížné ho změnit. Pro získání prvního dojmu stačí pouhé čtyři minuty, jak tvrdí výzkumy na Scheffieldské univerzitě. Během tohoto krátkého okamžiku se rozhodne, jak jsme po dlouhou dobu vnímáni, ať už kladně či záporně, proto bychom si na něj měli dávat pozor a nebrat ho na lehkou váhu.

Správná řeč těla je základ

Při uzavírání různých obchodů je správná řeč těla klíčovým faktorem, který může určit, zda prodáte nebo ne. Může se jednat o tu nejlepší nabídku, která existuje, ale pokud obchodník působí nejistě, má nízké sebevědomí, nedbá na oční kontakt, hlídá si čas apod., pak bude prodej zcela určitě neúspěšný. Je proto velmi důležité naučit se ovládat řeč vašeho těla a stejně tak se naučit ji číst.

Oči lhát neumí

Nejen světlo ovlivňuje velikost našich zorniček, ovlivňují ji také pocity. Například pokud je člověk nadšený, pak se zorničky zvětšují až 4x, se zúženými zorničkami se značí nejistota, nedůvěra a naštvanost.

Délka pohledu o člověku také ledacos vypovídá. Pokud s někým hovoříte a během hovoru navážete oční kontakt jen po dobu jedné třetiny mluveného času, pak vám váš oponent něco tají. Pokud chcete vyjádřit sympatie, navazujte častější oční kontakt. Na toto však pozor, dlouhé a upřené pohledy jsou naopak známkou boje. Pokud si všimnete, že osoba těká pohledem po okolí, pak je nervózní, nejistá, pravděpodobně má strach, nachází se v nepříjemné situaci a necítí se pohodlně.  Pokud osoba odtrhne svůj pohled a následně ho směřuje k zemi, pak značí svou podřazenost, naopak pohled směřující vzhůru značí nadřazenost. Lhář uhýbá svým pohledem většinou vpravo a osoba mluvící pravdu spíše vlevo.

Komunikace beze slov v prostoru

Osobnost člověka poznáte už jen podle toho, jakým způsobem vchází do zasedačky, kanceláře či jiných prostor. Introvert se pozná tak, že si sedne na kraj stolu či sedačky anebo se snaží skrýt někde v rohu místnosti. Extrovert se pozná dle toho, že vběhne do místnosti rychlostí blesku a okamžitě se postaví tam, kde je nejvíce vidět a je středem pozornosti.

Proxemika (komunikace v prostoru) vypovídá hodně o povaze člověka a místo, na kterém se řečníci nachází, značně ovlivní rozhovor. Například jednání u kulatého stolu navozuje příjemnou atmosféru, vzbuzující pocit rovnoprávnosti a řečníci mají pocit hierarchie. Jednání však probíhají většinou u čtvercového stolu, a abyste předešli komunikačním šumům, měli byste vědět toto:

  1. Nejvhodnější pro komunikaci je sedět bokem přes roh stolu, kdy tato pozice nezasahuje intimní zóny, ale zároveň vyznačuje přátelský postoj. Toto posazení nevyjadřuje jak solidaritu, tak rovnost a dají se v něm vytýkat různé chyby.
  2. Člověk vyznačuje jako intimní zónu okruh 50 cm kolem sebe, nenarušujte tedy tuto zónu. Pokud se posadíte vedle sebe, bude to pro obě strany velmi nepříjemné a ovlivní to nejen projev, ale i řeč těla. V této pozici mohou sedět osoby, které se dobře znají, rozhodně si tak nesedejte při navazování nových obchodních vztahů.
  3. Pokud si sednete na opačnou stranu stolu, tedy na úhlopříčku, tak tím značíte svůj odstup a působí to, jako by vás jednání vůbec nezajímalo.
  4. Pokud si sednete naproti sobě, pak máte značnou výhodu. Tato pozice vám dává možnost partnera celou dobu pozorovat a číst v řeči jeho těla. Tato pozice však vyjadřuje konfliktnost a soupeřivost, takže počítejte s tím, že se v tomto duchu celé jednání ponese.

Držení těla při sezení

Sebejistý člověk sedí na celé ploše židle a naopak. Agresivní a velmi povýšený člověk si dá ruce za hlavu a natáhne se na židli. Držení těla je také důležité, shrbená osoba vykazuje méně sebevědomí než osoba narovnaná. Všímejte si také pozice nohou, pokud chodila směřují k vám, pak se zajímá o vaši debatu, pokud směřují někam jinam, například ke dveřím, pak by nejraději vzal nohy na ramena. Mírně rozkročené nohy pak značí stabilitu a sebevědomí, kdežto zkřížené opět nejistotu a zmatek.

Neverbální komunikace vyžaduje trpělivost a čas naučit se ji. Při pozorování řeči těla se nezaměřujte pouze na jednotlivé znaky, pozorujte celou osobu. Pokud osoba uhne pohledem vpravo, neznamená to nutně, že lže, všímejte si více aspektů. To vše chce trénink a zkušenosti, pokud však investujete váš čas do osvojování si řeči těla, časem se v ní můžete velmi zdokonalit, což je pro vás výhodou. Časem dokážete působit na vaše okolí přesně tak, jak chcete vy a bude pro vás snadnější prokouknout lidi kolem vás, jako jsou vaši kamarádi, kolegové a pro businessmany hlavně vaši obchodní partneři.

S kým máte tu čest se ukáže již při podání ruky

Optimistu a otevřeného člověka poznáte tak, že vám vaši ruku stiskne energicky. U takového člověka si můžete být jistí, že nebude nic skrývat. Pokud vám však někdo podá ruku se slabým stiskem, značí to, že jde o člověka nejistého a zdrženlivého. Tento stisk působí negativně a nepříjemně.

Nejen stisk je důležitý, ale i směr podání ruky. Nadřazeně a sebevědomě jednající člověk je takový, který vám ruku podá shora. Dávejte si pozor na člověka, který vám nepodá celou ruku, ale pouze prsty, jedná se totiž o člověka chladného a vypočítavého.

Abyste neodradili svého obchodního partnera, váš stisk by měl být pevný, abyste působili sebejistě, zapomeňte však na drcení kostí. Vaše dlaň by měla být nakloněna k zemi a loket by neměl být příliš natažený, abyste nesignalizovali odstup a nejistotu.

Pozice rukou

Pokud jsou ruce směřovány od těla, pak jsou projevem upřímnosti a pravdomluvnosti. Pokud jsou ruce roztažené, otvíráte tím svou náruč druhým, značí to otevřenost, ochotu poradit a pomoci. Pokud jsou ruce sevřené, pak se jedná o uzavřenou a nepřístupnou osobu. Zda vám oponent lže, poznáte podle toho, že má prsty před svými ústy během mluvení. Pokud svá ústa zakrývá při tom, když mluvíte vy, oponent si myslí, že lžete vy. Lháře poznáte také dle uhýbání pohledem, sklopeným zrakem, saháním na nos či neustálým mnutí očí.

Pokud váš partner udělá stříšku z prstů, která směřuje vzhůru, jedná se o osobu nadřazenou a nebojácnou. Stejně je tomu tak, pokud má partner sepjaté ruce za zády. Pokud však stříška směřuje dolů, osoba dává najevo své opovržení a odmítnutí. Nesouhlas a nepřátelský postoj poznáte dle toho, že má osoba zkřížené ruce na hrudi a nohu přes nohu. Pokud se váš partner škrábe na krku, jde o známku nejistoty a pokud si strká prsty do pusy, pak je nervózní. Hodně špatné je, pokud se partner začne houpat na židli či dávat ruce za hlavu. Pak se váš partner hodně nudí, dává najevo nezájem a maximální nadřazenost.


OVLÁDÁTE CIZÍ JAZYKY? NA TRHU PRÁCE BUDETE ZA ATRAKTIVNÍ S VYŠŠÍ MZDOU

V první řadě si odpovězte na jednoduchou, ale klíčovou otázku: „Je znalost cizích jazyků důležitá?“. Vaše odpověď by měla být jednoznačně ano! V dnešním světě se již člověk bez znalosti jazyků neobejde. Čím více budete daný jazyk ovládat nebo čím více jazyků budete umět, tím větší úspěch v životě můžete očekávat – ve škole, v zaměstnání i ve světě. Proto se ne nadarmo říká: „Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem.“ Možná vám to zní jako klišé, já vím. Ale pravda je taková, že to pochopí a potvrdí jen ten, kdo dobře ovládá alespoň jeden cizí jazyk. Nezáleží na tom, jaký jazyk to je, každý cizí jazyk se vám bude jednou hodit! Je jen na vás, který si vyberete.

Současné světové dění vytváří poptávku po lidech se skvělou znalostí angličtiny nebo jiného ze světových jazyků (němčina, ruština, španělština a další), neboť jsme v době, kdy země mezi sebou neustále komunikují a spolupracují a firmy mají pobočky rozmístěny po celém světě.

Pokud tedy přijdete na pohovor s dobrou znalostí angličtiny, tak už máte velkou šanci, že personalistu zaujmete, ale když k tomu přidáte ještě jeden cizí jazyk navíc, bude o vás bojovat!

Průzkum
Z nedávného šetření společnosti Cambridge English vyplývá, že:

  • Až 75 procent pracovních nabídek zejména u vyšších a administrativních pozic uvádí v požadavcích znalost cizího jazyka.
  • 32 % zaměstnavatelů nabízí uchazečům s certifikátem z anglického jazyka vyšší mzdu, a to v průměru o 18 procent.
  • Znalost anglického jazyka požaduje u uchazečů 53 % dotazovaných společností. Nejvíce firem vyžaduje jeho znalost na pozice v top managementu (58 %).
  • Jazykový certifikát zvyšuje atraktivitu uchazeče u 68 % společností.
  • Vlastnictví jazykového certifikátu demonstruje schopnost uchazeče dosahovat stanovených cílů pro více než 40 % firem.

Umět cizí jazyk je dnes na trhu práce nutností. Mezi jazyky jednoznačně dominuje angličtina, kterou spousta mezinárodních firem používá jako vnitrofiremní jazyk a považují jeho znalost za samozřejmost.
A na jaký druhý jazyk se zaměřit? Jelikož jsme součástí EU a české firmy obchodují převážně se zeměmi v EU, tak bude pro vás přínosem jakýkoliv další evropský jazyk. Dominantní však zůstává němčina, která je u mnoho firem v ČR dokonce preferována před angličtinou.

Říkáte si, k čemu vám budou cizí jazyky, když je ke své práci vůbec nepotřebujete?  Opak je pravdou, znalost cizího jazyka se vám bude vždycky hodit. Spousta lidí si neuvědomuje, že ten, kdo čte jenom česky, má omezenější obzor než člověk, který čte i v angličtině, případně ještě i v dalším cizím jazyce. Do češtiny se překládá nepatrný zlomek důležitých a zajímavých věcí. Vezměte v úvahu skutečnost, že přibližně jen 20 % světových informací je přeloženo do českého jazyka, ale téměř všechny informace jsou k nalezení v angličtině. A to už je značná motivace.

Co vám tedy znalost cizího jazyka přinese?:

  • Vyšší šanci na lepší práci.
  • Podle vědeckých výzkumů lidé, kteří se učí nebo aktivně komunikují ve dvou či více jazycích, cvičí účinně paměť a udržují své mentální zdraví i v pokročilém věku.
  • Když pojedete do zahraničí alespoň se základní znalostí angličtiny, nebudete narážet na nepříjemné jazykové bariéry.
  • S cizími jazyky si budete moci rozšířit své obzory a číst informace, které byste se v českém jazyce ani nedozvěděli.
  • Díky cizím jazykům najdete spoustu nových přátel a můžete svobodně cestovat a pracovat kdekoliv na světě.

A jak efektivně na cizí jazyky?

Je důležité se angličtinou nebo jiným cizím jazykem obklopit všude, kde to jen jde. Koukejte se na filmy v původním znění s titulky, využívejte při učení svoji představivost pro lepší zapamatování, vyzkoušejte metodu kartiček či štítkování na učení slovíček a tak dále. Důležité je udržet se v kontaktu s jazykem, učit se alespoň 20 minut denně. V tomto 20minutovém intervalu se nám mozek nejvíce soustředí a dokáže si tak efektivně zapamatovat učenou látku a zařadit ji do dlouhodobé paměti.

Pokud to s výukou cizích jazyků myslíte opravdu vážně, chcete více cestovat či obstát na trhu práce a najít si lepší zaměstnání nebo si jen udržovat váš mozek fresh a rozšiřovat si své obzory, tak vám mohu, k dosažení vašeho cíle, vřele doporučit nejmodernější jazykový e-learningový systém onlinejazyky.cz od společnosti ONLINE learning s.r.o., která je ve spolupráci s ministerstvem školství největší online vzdělávací platformou u nás. Tento systém si můžete vyzkoušet zdarma v jejich demu.

V tomto programu se seznámíte s nadčasovou technologií, která je schopna vás naučit jednu jazykovou úroveň v extrémně rychlém čase. Skvělé na tom je, že jste páni svého času a můžete se učit odkudkoliv a kdykoliv. Angličtina nebo jiný jazyk už nemusí být váš nepřítel. Vyzkoušejte si alespoň demo verzi a vytvořte si vlastní názor, neboť ten, kdo nic nezkusí nic nezíská.

Učte se cizí jazyky a získejte konkurenční výhodu, která vám otevře brány do světa nových možností.


Nezapomněli jste na něco?