CESTUJ S BATOHEM NAPŘÍČ VÝCHODNÍMI KONTINENTY
Dobrodruzi, cestovatelé, nadšenci. Takto bychom mohli nazývat dvojici Štěpána Prokeše a Karla Slámy, kteří se skrze svůj projekt Cestuj s batohem snaží inspirovat lidi, naučit milovat blízké, ukázat, jak se odprostit od závislostí a bourají mýty strachu o vnějším světě. Na svých toulkách cestují s absolutním minimem, které se každému z nich vejde do jednoho batohu – a proto Cestuj s batohem. Kluci tak ukazují, že k životu toho zas tolik nepotřebujeme a dosažení materiální svobody může vést k tomu pravému štěstí.
Pojďme se nyní podívat na cesty a zážitky, kteří tito dva nadšenci společně prožili a přečíst si jejich názory na různé věci, jako například, co pro ně znamená dobrodružství.
1. Čau kluci, řekli byste čtenářům na úvod, co vás vedlo k tomu vyrazit na vaši celoroční misi a proč jste si vybrali pro svůj start zrovna Nový Zéland?
Karel: Proč jsme si vybrali právě Nový Zéland? Z několika důvodů. Tím prvním je, že Nový Zéland má skvělou krajinu a je ideální pro dobrodružné cesty. Dalším důvodem bylo, že na toto místo je poměrně snadné získat víza oproti jiným zemím a taky se tam mluví anglicky. Když odmyslíte USA, tak není moc míst, kde je angličtina původním jazykem a z hlediska snazší komunikace a samotného zlepšení si jazyka byl Nový Zéland ideální volba.
Štěpán: Původně jsme měli vyrazit tří, ale jeden nakonec odpadl. Karel to vlastně celý vymyslel, já se přidal, nějak jsme to následně spunktovali dohromady a pak už to byla jedná velká jízda. A co nás vedlo k tomu vyrazit? Nehledal bych za tím velký prozření, ale co jsme se shodli potom, tak to byla určitě touha po dobrodružství, zažít něco nového a neobvyklého. Nebylo to jednoduché rozhodnutí ani pro jednoho z nás, oba jsme na rok museli opustit přítelkyně, Karel k tomu ještě musel pustit byt a dát výpověď v práci. Touha po dobrodružství byla však silnější. Motivace cestování!
2. Jak byste v několika větách popsali váš pobyt na Novém Zélandu?
Štěpán: Já bych to shrnul tak, že cesta nám dala jen to nejlepší, co jsme mohli dostat. Byli jsme otevřeni dobrodružství, poznávali jsme nové lidi, vyzkoušeli jsme si práce, které bychom v Čechách nikdy nedělali – mluvím o stavbě, farmě, trhání jablek, kde jsme oba vydrželi jen pár dní, protože Karlovi to způsobilo po dvou dnech zánět v ruce. Ta cesta celkově, i když jsme cestovali déle jak rok, byla pocitově strašně krátká, ale nabitá dobrodružstvími.
Karel: O ničem jiném to nebylo, cestování, jazyk, práce, dobrodružství – holky tam nebyly.
Štěpán dodává: Karel mi před odjezdem říkal: “Tam budou holky, strašně hezkejch holek.” Pak jsme tam přijeli a ty holky vypadaly jako kluci. Představte si profesionální ragbisty Nového Zélandu a máte představu :D.
3. Po několika měsících putování jste se rozhodli rozšířit si obzory a vyrazili jste na výpravu napříč Austrálií a Asií. Skrze jaké destinace jste během své cesty putovali, a jaké zajímavé příhody jste během vašeho dobrodružství zažili?
Štěpán: Tak začali jsme na Bali, potom Austrálie, Singapur, Malajsie, Thajsko, Kambodža, Vietnam, zpátky do Austrálie a domů. V Asii jsme se primárně snažili přesouvat jen po zemi, a nějaké dobrodružství? Těch bylo hrozně moc. Například, když jsme byli v Thajsku, tak obecně v Asii platí a asi i kdekoliv jinde, že když tě kousne pes se vzteklinou, tak jsi nahranej. Pak máš dvě možnosti, buď je ten pes očkovanej, anebo není. Jeli jsme na takovej hrozně špatnej výlet a ztratili jsme se, hlavně jsme tam vůbec neměli být. Šli jsme se místních zeptat na cestu, kteří byli hrozně příjemní. Během rozhovoru se chvíli rozhlížím a najednou cítím, jak mi někdo líže achilovku. Tak se jako modlím, aby se nic nestalo a pokračuji dál. V tu chvíli mě pes kousl. Polil mě studenej pot, koukám na Karla a na lidi kolem a říkám si, že jsem mrtvej. Nejsem očkovanej a ten pes má určitě vzteklinu. Šli jsme do lékárny, a tam nám řekli ať vyhledáme majitele, zda je pes očkovaný. Pokud nebudou vědět, tak abychom počkali 10 dnů a pak jim zavolali. Když bude pes mrtvý, mám problém. Naštěstí pes byl očkovanej a mě se ulevilo jako nikdy v životě.
Karel: Prošli jsme řadu hiků a místa, na která jsme spontánně narazili mimo plán. A tak nějak sami sledujete, jak probíhá celá cesta.
4. Cestovali jste hodně nalehko?
Štěpán: Já ti popíšu Karlovo zavazadlo, které mělo neuvěřitelné 3 kila. V batohu měl jedny plavky, které ztratil, jedno triko, deku z letadla, kterou ukradl, kartáček na zuby a techniku. Takže další věc, co nás naše cesta naučila je cestování nalehko. Vlastně nepotřebuješ k tomu životu nic, na cestách se dá žít krásně s absolutní minimem a bez spodního prádla.
5. Na sociálních sítích vystupujete pod názvem Cestuj s batohem. Mohli byste více přiblížit koncept vašeho projektu?
Štěpán: Základní myšlenkou bylo ušetřit si námahu při cestování. Ať už na společných cestách nebo odděleně jsme vždy cestovali s batohem, ale až při poslední (ne)naplánované cestě jsme si uvědomili, že se rodí nový projekt. Projektem poukazujeme na fakt, že i bez “nepostradatelných” věcí se dá cestovat dlouhodobě.
Jednoduchost a efektivita jsou hlavní přívlastky cestování s batohem na zádech. My chceme dokázat, že i pobyt delší než půl roku lze zvládnout s absolutním minimem. Dosáhli jsme materiální svobody, vypracovanějších zádových svalů, obohacení slovníku o sprostá slova, vštípení smyslu pro detail, a hlavně povinnosti nemít věci rozškatulkované.
A ono se to chytlo. Teď nám lidi říkají: „Vy jste ti s batůžkem, s batohem, bez batohu, jdete pěšky s batohem“ apod. Je příjemné, že nás sem tam někdo pozná.
6. Během svých cest jste jistě zažili spoustu dobrodružství. Dobrodružství je však velice expresivní pojem, mohli byste říct, co dobrodružství znamená konkrétně pro vás?
Karel: Asi řešení drobných problémů na cestách, a to je to dobrodružství, co mě na tom baví. Zaprvé nemusím řešit nudné všední problémy, co jsou tady doma, a proto mám tak rád cestování, že to, co řešíme během cest je vzrušující. Baví mě řešit drobné situace, co nastanou. Například, když jsem byl v Peru, tak nám propíchali všechny gumy u auta a museli jsme vyřešit, jak odjet. Jsou to takové ty situace, které nastanou v tu nejméně vhodnou chvíli. I přesto, že jste hrozně unavení, anebo se vám vůbec nechce, musíte to nějak řešit, protože jste prostě mimo domov a nikdo vám nepomůže. Tohle je asi pro mě smysl dobrodružství.
7. Na svých stránkách zmiňujete, že cestujete s absolutním minimem. Zajímala by mne vaše orientace v terénu. Spoléháte jen na své bystré smysly a papírovou mapu anebo si pomáháte i s mobilními aplikacemi a případně jaké využíváte?
Štěpán: Na Zélandu jsme hodně používali mapu a doporučení ostatních, kteří nám dobře popisovali navštěvovaná místa. Často se stalo, že jsme prostě i jeli a někam dojeli. Někdy se ztratit je nejlepší cestou.
Jak na Zélandu, tak v Asii jsme hodně používali Wikiloc, Mapy CZ, ubytovací aplikace. Pro dopravu v Asii je nejlepší Grab a Go Jek. V Asii jsme zase neměli data a vždy spoléhali spíš na wifi a vlastně to bylo tak správně, protože nás to nutilo interagovat s lidmi okolo, a ne koukat do mobilu. Protipólem je Čína. Totální omezení západních aplikací v kombinaci s neschopností Číňanů mluvit anglicky by si měl zkusit každý dobrodruh. Hlavně, že se přibližují západu.
8. Váš projekt Cestuj s batohem má určitě zajímavý potenciál. Jaké jsou vaše další plány, kam byste se chtěli vydat?
Karel: Kdybychom si měli vybrat, kam se vydat tentokrát a prosazovat nadále koncept Cestuj s batohem, tak by to byla Jižní Amerika, ideálně do Kolumbie. Kolumbie je hodně lákavá, máš tam Karibské moře a zajímavou přírodu. Další volbou by byla Afrika.
Štěpán: Rovněž jsme přemýšleli, že bychom se vydali na dlouhý pěší trek o délce 1000 kilometrů a více.
Děkuji vám kluci za rozhovor a přeji hodně štěstí na vašich dalších cestách.
Pokud byste chtěli vědět, kam se vypraví příště a podpořit je, tak určitě neváhejte sledovat jejich Facebook a Instagram. Pravidelně nahrávají poutavé fotografie a videa nejen z jejich cest.
Facebook: www.facebook.com/cestujsbatohem
Instagram: www.instagram.com/cestujsbatohem
A pokud byste si chtěli přečíst nějaké z jejich článků, tak zde je odkaz na jejich blog: www.cestujsbatohem.cz
O autorovi
- Zakladatel Člověka bez hranic. Nadšenec do cestování, adrenalinových sportů, osobního rozvoje a online podnikání s láskou k affiliate marketingu. Mým cílem je motivovat a inspirovat lidi, ukázat jim, že všechno je možné, pokud si jdete houževnatě za svým.
