ZA POZNÁNÍM DO JIHOAFRICKÉ REPUBLIKY – ČÁST 2
Jihoafrická republika, zem, kde střídá černá bílou, pohostinnost násilí, dechberoucí příroda špínu, bohatství chudobu, úsměvy nemoci. Bylo to období velkého sebepoznávání, radosti a smutku, nadšení a zklamání, vzrušení a strachu.
V rámci tříměsíční odborné zahraniční stáže v JAR, o které si můžete více přečíst v mém prvním díle, se nám s kamarádkou podařilo uskutečnit i několik výletů a zažít spoustu dobrodružství, na které se teď společně podíváme.
01 – Jihoafrická savana i sníh
Jihoafrická republika patří mezi nejkrásnějších africké země. Leží na úplném jihu Afriky a je obklopena jak Atlantským, tak Indickým oceánem. Tato zem se vyznačuje etnicky pestrým obyvatelstvem a kromě toho disponuje i nádhernou přírodou, nerostným bohatstvím a vyspělou ekonomikou.
Pilanesberg
V Jihoafrické republice se nachází mnoho národních parků, proto co by to bylo za cestu sem, bez návštěvy alespoň jednoho z nich. Prvním naším výletem tedy byla návštěva Národního parku Pilanesberg skrze agenturu Mags tour. Národní park Pilanesberg se nachází v North West provincii západně od Pretorie. Cesta tam z Potchefstroomu, místa, kde jsme žily, trvala asi 2-2,5 hodiny. Národní park jsme nejprve projely autem s lidmi z agentury a odpoledne velkým safari autem. Měly jsme velké štěstí a viděly tři zvířata z velké pětky – lva, nosorožce a slona. Dále také žirafy, zebry, geparda, impaly, hrochy a další zvířata. Některá zvířata beze strachu procházela těsně vedle nás. Teplý tropický vzduch, africké slunce, savana a volně pohybující se zvěř, to vše jsem znala jen z obrázků a televize a teď to prožívám. Nepopsatelný zážitek. Jediné, co se mi nelíbí, že ani zde zvířata nežijí takto pohromadě přirozeně, ale jsou přivezena z různých oblastí.
Drakensberg = Dračí hory
Po dlouhém rozhodování a vůli osudu jsme se na další dobrodružství nakonec vydaly na čtyřdenní výlet do Drakensberg = Dračích hor, pohoří ležící podél hranic s Lesothem, vysoké přes tři tisíce metrů. I sem jsme jely skrze agenturu Mags tour a cesta na místo trvala asi 4 hodiny. Jak jsme přejeli hranice provincie, krajina se začala proměňovat. Už to nebyly jen žluté stráně, ale krásná dech beroucí zeleň. První den jsme byly ubytované v luxusním apartmánku, kde jsme měly i vlastní koupelnu s vanou. Po příjezdu jsme měly volné celé odpoledne, ale nechtěly jsme se unavit před třídenním hikingem, tak jsme se jen nezávisle procházely celým komplexem a neznámou krajinou. Po těch 2 měsících ve městě to bylo jako pohlazení po duši. Přišly jsme si jako v jiném světě, té krásy jsme se nemohly vynadívat a to byl teprve začátek.
Ráno jsme otevřely oči a venku pršelo. Náš první déšť v Africe. To je přece úžasné, jen kdybychom dnes nešly na výstup do hor. Cestu do Dračích hor jsme před výjezdem na stáž neplánovaly, takže jsem na hiking nebyly vybavené. Na nohou jsme měly kecky a látkové legíny a batoh bez ochranného návleku proti dešti. Ještě že jsme si vzaly ty velké pytle na odpadky, do kterých jsme daly všechny věci z batohu 😊. Náš průvodce černoch z nás měl srandu. Co jsme započali první krok, nohy jsem měla úplně mokré, ale věřila jsem, že to zvládnu. Zdálo se, že to bude vcelku pohodová cesta, než jsme došli k opravdu strmému srázu. Říkala jsem si, že jsme asi špatně odbočili, ale náš průvodce začal mluvit něco o „challenge“ a ukazoval nahoru. Máme si prý dávat pozor, že to bude trochu klouzat. No paráda. Moje kecky, déšť a tenhle strmý sráz. Nakonec jsme to se vzájemnou pomocí všichni nějak zvládli. Odměnou nám byl výhled na krásné ZASNĚŽENÉ vrcholky afrických hor. Tam prý budeme pokračovat. A tak jsme opravdu šli. Za chvíli se objevil sníh a moje nohy už nebyly jenom celé mokré, ale také zmrzlé až na kost. Sníh pod nohama, mlha, vítr a zima, to je prosím Afrika. Když už přestalo pršet a já zvládla i sestup po sněhu, přišlo bláto. Šlo se mi špatně, ale i tak jsem vítězně došla do cíle. Tam nás ale čekal šok. Protože jsme chtěly ušetřit, zaplatily jsme si apartmán se sdílenou kuchyní a koupelnou. Dostaly jsme malý pokoj se dvěma postelemi, kde byla ukrutná zima a v koupelně netekla teplá voda. Zabalily jsme se do všech dek, co jsme našly a šly si lehnout. Naštěstí nás zachránili dva opraváři, kteří k nám přišli opravit zásuvku. Domluvili nám přestěhování do jiného pokoje, kde nebyla taková zima, a přinesli nám topení do zásuvky. Na něm jsme usušily všechno mokré oblečení a boty z túry. Uvařily jsme si čaj a sedly si před náš apartmán, kde jsme měly úžasný výhled na Dračí hory. A bylo nám hezky!
Další den bylo již od rána nádherné počasí a svítilo sluníčko. Nejprve jsme se s naším novým průvodcem svezli autem na místo, kde začínala naše túra. Pěší cesta byla vcelku bezproblémová, jen hodně klikatá. Takové horské serpentýny. Už jsem si myslela, že mě dnešní den nic nepřekvapí, když v tom průvodce začal zase něco o „challenge“. Za chvíli jsme došli k jakýmsi žebříkům, lépe řečeno, kovovým konstrukcím upevněným ve skále. Na ty žebříky prý polezeme. Žádné jištění, nic, jen hluboká propast pod námi. Vždyť já se ale nebojím výšek, to nějak půjde. Musela jsem si stále v mysli opakovat, že to zvládnu, jen se hlavně nekoukat dolů a soustředit se na TEĎ A TADY! Zvládli jsme to. Odměnou nám byl opět úžasný výhled do kraje. Byly jsme ve výšce skoro 3000 m. Za chvíli jsme došli k druhému nejvyššímu vodopádu na světě – Tugela. Má bezmála jeden kilometr výšky, ale vodu neměl skoro žádnou. Průvodce nás již po cestě varoval, ať se na něj nezlobíme, když vodopádem nepoteče žádná voda, v zemi panuje období sucha. Nějak mi uniklo, že dál pokračujeme cestou zpět, což znamená, znovu zdolat ty nebezpečné žebříky a tentokrát dolů. Myslela jsem si, že vážně nemám strach z výšek, ale tato zkušenost mě vyvedla z omylu. Každopádně jsem to zvládla, překonala samu sebe a opět vítězně došla zpět do dalšího cíle.
Třetí, a také poslední den hikingu, jsme měly jít sami bez průvodce. Měly jsme mapu a instrukce, takže jsme doufaly, že se neztratíme. K našemu štěstí jsme ráno u recepce potkaly mladý pár z Anglie, který se chystal jít stejnou cestou a šel s nimi také jejich nosič zavazadla, který samozřejmě cestu moc dobře znal. Nabídli nám, jestli se chceme připojit, tak jsme samozřejmě přikývly. Od rána bylo opět krásné počasí a hlásili ještě tepleji. V horách jsme během 4 dnů zažily všechna roční období, ale to je prý běžné. Stačily jsme zmoknout, zmrznout, zase rozmrznout a ještě se spálit od sluníčka. Každý den jsme šli také úplně jinou cestou a krajinou. Kamkoliv se ale člověk ohlédl, ten pohled bral dech. Poslední den byl nejpohodovější, ale už mě dost bolely nohy. Odměnou nám byly krásné přírodní bazény, kde jsme se sice nevykoupaly, ale alespoň se osvěžili a chvilku oddechli. Byl to celé úžasný zážitek a Dračí hory se řadí mezi nejkrásnější místa, kde jsem za svůj život zatím byla. Nedokáži pořádně slovy popsat, jak jsem se cítila, byly to pocity vnitřního boje, přemáhání, úzkosti a strachu, ale také vítězství, štěstí, vzrušení, vděčnosti a radosti. Jestli někdy budete mít to štěstí a dostanete se do JAR, určitě zavítejte do Dračích hor.
ZA POZNÁNÍM DO JIHOAFRICKÉ REPUBLIKY – ČÁST 1
ZA POZNÁNÍM DO JIHOAFRICKÉ REPUBLIKY – ČÁST 3
O autorovi
-
Jsem snílek, který věří, že si rodiče a podobu vybíráme sami, abychom se tady na tom světě něco naučili a naše duše se tak posunula dál. Jsem bojovnice, která hledá životní rovnováhu a touží inspirovat druhé. Jsem milovník přírody s cílem navrátit se co nejblíže přirozenosti. Jsem nadšenec pro zdravý životní styl se zkušeností, že je to ten nejlepší projev lásky k sobě.
To jsem já.
